Únor 2014

Staying Strong

27. února 2014 v 17:43 | Týnka |  Diary
Minulou středu jsem Vám psala, že si půjdu pro Staying Strong. Tak vám k tomu tedy něco povím! Šíleně jsem se na to těšila, hned od samotného raního probuzení. Přežít těch devět hodin ve škole bylo složité, nálady se mi měnily snad každou půl hodinu. Chvilku jsem fňukala kvůli problémům ve vztahu, chvilku zase nadšeně pokřikovala že budu mít Staying Strong, stěžovala si že mám hlad a následně do sebe běhm vteřiny hodila Bílé kaštany, o pár minut později se zděšeně snažila našrotit německé Ich freue mich, du freust dich...
No ale zvládla jsem to a tak jsem po škola čapla nejlepší kamarádku, která měla 15min čas než jí jel autobus a běžela to s ní koupit. Paní prodavačka se na mě dívala trochu podezřele, nevím jestli to bylo mými modrými vlasy nebo neskrývaným nadšením, které jsem předvedla celému obchodu.

Ale ano, mám Staying Strong!
Je to naprosto úžasná kniha, za ten týden co ji mám jsem z ní nadšená. Dokážu si díky ní najít každý den nějaký ten volný čas sama na sebe, jen si sednout a přečíst si tu stránku na ten určitý den. Za prvé to zvedá náladu, za druhé uklidňuje a za třetí dodá odvahu, víru a naději. Nechápu, jak dokáže každý den najít něco, čím tě inspirovat. Je to prostě Demi.
I když dnes si musím postěžovat. Úkol pro dnešní den je sepsat si svých 5 dobrých vlastností. Našla jsem jednu, ale dál jsem docela bezradná. Buď jsem bez dobrých vlastností, nebo jsou neviditelné. :D

Když se usměje štěstí...

19. února 2014 v 19:41 | Týnka |  Diary
Pokud nemáte náladu na svůšku keců o mém životě, zase se otočte a utíkejte ven (je tam krásně) ale žádná moudra dnes nečekejte. :D I když... uvědomila jsem si jednu věc a tu si tedy přečtěte!
Když máte depky, je vám na nic a jste přesvědčení o tom, že je vše na hovno, tak se vám nic nedaří, right? A potom se zvednete ze dna a jakmile se přesvědčíte o tom, že to prostě BUDE dobrý, tak se vám dařit začne. Sice třeba v úplně obyčejných věcech, ale postupně to přichází a vy si všímáte, že se vám poslední dobou stávají čím dál častěji ty malé milé náhody, které vás nutí k úsměvu. :) A tak to prostě je, víte? :) Takže... zvedněte zadky, přesvěčte se o tom, že všechno bude dobrý a ono bude. :) Slibuju. A kdyby ne, jsem tu pro každého kdykoliv. :)
Tak a teď už můžete klidně odejít a začínají ty moje kecy o životě. :D Rozhodla jsem se, že vám popíši můj víkend, protože to prostě stálo za to.

Pátek
Ranní vstávání proběhlo kupodivu naprosto bez problémů, asi to bylo způsobeno tím, že mě čekalo pouze naše zkrácené vyučování. Čtyři hodiny ve škole uběhly jako voda (navíc jsme celou dobu tajně sledovali hokej s Lotyšskem:D), o přestávce jsem s Tiny a holkama ,,oslavila" Valentýna (daly jsme si čokoládové muffinky se kterými jsem se ve čtvrtek pekla celé odpoledne, mňam, fakt se mi povedly!). Po škole jsem jela s Tiny a Verčou do města, legálně už jsme nakoupily alkohol na večer (už je mi osmnááááct, tralala!) a potom jsme s Tiny zamířily ke mně domů. Daly jsme si kafe a šlo se na věc - barvení vlasů! Upřímně, byla jsem vystresovaná jako nikdy, ten strach když nevíš, jak ti bava chytne a jak budeš vypadat, no to byla pecka. Ale nakonec to dopadlo dobře...

Týna má modré vlasy!
Ano, jsem z nich naprosto nadšená. :3 Pamatuju si, jak jsem už o vekých letních prázdninách mluvila s nejlepší kamarádkou a říkala jí, že bych na moje narozeniny chtěla modré vlasy aby mi to ladilo k očím. Během toho půl roku jsem o tom mluvila snad 100x. Sice mě mezitím stihla předběhnout Demi, takže si teď většina lidí myslí, že mám modré vlasy protože je měla ona, ale tak ať si myslí co chtějí a ať mi třeba nevěří, I don't care. :)
Potom jsem jela s Tiny do města, daly jsme si Bubble tea, vyfotily jsme se (pohledy zejména postarších obyvatel našeho města opravdu stály za to), doprovodila jsem ji na nádraží a utíkala domů. Trošku jsem pomohla mamce doma a juhuuuu, let's party! Byl to super večer! :)

Jediné páteční mínusko - ještě nepřišlo Staying Strong. :D

Sobota
Probudila jsem se v devět. Bylo mi blbě. Ležela jsem do desíti. Bylo mi blbě. V deset jsem musela vstát a jít pomáhat, ale... bylo mi blbě. :D Taťka mě donutil vypít sklenici vody, aby mě tolik nebolela hlava, to se ale ukázalo jako obrovská chyba, hned jsem to totiž vyblila. :D Pak jsem do jedné hodiny ležela, taťka se sesrama odjeli na oběd a já se až po jedné hodině byla schopná zvednout a jít se sebou něco udělat. Dala jsem si jablko a s mamkou se dívala na hokej USA - Rusko... To byla jediná výhoda toho, že mi bylo blbě - mohla jsem se beztrestně dívat na hokej! :D Oshie byl miláček! No a potom jsme s mamkou něco málo navařily a večer tam zase byl hokej ČR - Švýcarsko, takže... správná hokejová fanynka!

Neděle
Už mi bylo dobře! :D Dopoledne jsem vcelku nic nedělala, odpoledne... vcelku taky ne :D no, to přesckočíme...

A teď pondělí!
Přijdu do školy za nadšeného jekotu mých spolužaček žasnoucích nad mými vlasy a během prvních tří minut první hodiny se dozvídáme, že škola není! Prostě se nám pokazilo nějaký vodovodní potrubí, neteče voda a máme volno! Tak jsme se spolužačkama jely do města na snídani, na Bubble tea, pak k jedné z nich, kde jsme si upekly štrůdl a pak domů. Doma jsem se trochu najedla a utíkala ven s kamarádkou a když jsem se z venku vrátila, psal mi kamarád a tak jsem hned šla ven s ním, no, doma jsem ten den moc nebyla. :D

A DNES JE STŘEDA! A ZÍTRA SI JDU PRO STAYING STRONG! A PROHRÁVÁME HOKEJ! :D
Trošku už mi z toho hrabe.
Majte sa!

Podvazky!

12. února 2014 v 10:58 | Týnka |  Diary
Po delší odmlce opět zdravím!
Tento článek bych chtěla věnovat podvazkům a ukázat je ve správném světle. Pro začátek bych asi uvedla, že jsem naprosto typická holka, milující sukně a šaty, odmítající se jich vzdát i v zimním období. Nedávno jsme s kamarádkou řešily problém silonek - jak je to nepohodlné, když vám silonky sjíždí a musíte si je na záchodě vytahovat až pod prsa, aby vám netrčel ten starý známý zesílený proužek. Občas se podaří narazit na opravdu dobré silonky, ale jak jsem řekla - občas. A tak jsme diskutovaly, jestli ty podvazky, které pro nás do té doby byly absolutní tabu, nejsou přeci jen pro dobro věci.
O pár dní později jsme tak šmejdily po obchodním cenru a v New Yorkeru narazily na slevněné kalhotky s připevněním na podvazky. Chvilku jsme se na sebe dívaly a vyměňovaly si významné pohledy, ale nakonec jsme obě těch 130 korun obětovaly. Vyzkoušet se má přeci všechno, no ne? Pár týdnů mi ještě trvalo, než jsem se donutila zajít si koupit samodržící silonky, ale včera bylo dílo koneně dokonáno! Oblékla jsem si silonky, překvapivě bez obtíží jsem připevnila podvazky (kamarádka s tím bojovala) a pak jen nechápavě zírala, co se z té šedé myšky vyklubalo. Možná jsem taky konečně pochopila, co na podvazcích vidí kluci, protože i já měla chuť sama sebe sníst. Chvilku jsem se v tom procházela po domě jako Marilyn Monroe a žasla nad tím, že jsem nic necítila! Nic se nevyhrnovalo, nezavazelo, nelechtalo...


...a tak jsem se rozhodla, že si je v pátek vezmu na party, hodlám trochu zapít ty mé osmnáctiny. Potom se ještě ozvu, zda nebyl nějaký problém, ale pochybuji o tom, opravdu to drželo krásně na svém místě. Možná budu trošku vypadat jako děvka, ale kdy jindy odhalovat své tělo, než teď? Až mi bude čtyřicet, už to nikoho zajímat nebude. :D
A stejně, tak či tak se vždy najde někdo, kdo mě k děvce přirovná, ať už kvůli mé zálibě v sukních nebo pouze ze závisti.
Tak tedy uvidíme... Zatím přeji pěkný den!
Týna, xoxo


PS. ráda bych vám ukázala svoje vlastní fotky a pochlubila se, jak mi to slušelo, ale... přeci nejsem děvka! :D