Prosinec 2013

Silvestr aneb doufám, že mě nebude nic bolet

30. prosince 2013 v 21:06 | Týnka |  Diary
Celý rok se těším na letošní Silvestr.
Ano, je mi 17, v únoru mi bude 18, ale ještě ani jeden Silvestr jsem netrávila mimo domov. Už ten minulý jsem plánovala, že budu pryč, no nevyšlo mi to, až tento rok to vypadá konečně dobře - rodiče už neprotestují a mám i partu lidí se kterýma máme plány. ALE! Ono by to nebylo jen tak, aby to dobře vyšlo.
Byla jsem dnes se sestrama a mamkou plavat, normální odpoledne u mamky v práci u bazénu. Jenže moje sestry nemůžou plavat a dělat hovadiny ve vodě, ony musí hrát hoňku! Po půl hodině, během které jsem na ně křičela, ať kolem toho bazénu neběhají, že uklouznou, přeci jen zvítězilo mé dětské já a začala jsem hrát s nimi. Osudová chyba. Chvilku jsem to zvládala, dokonce jsem je u toho stíhala i krotit, ale co nadělám, když Bětka (která zrovna měla babu) zničehonic skočí do vody kousek ode mě? Mám se nechat chytit? Ne, moje dětské já začalo urchleně plavat ke kraji bazénu, z něj jsem se vymrštila překvapivě rychle a během vteřiny stála na nohou a utíkala pryč... no, vlastně jsem neuběhla ani dva metry a mé mokré tělo opět leželo na zemi v křeči bolesti.
Sestry zakřičely a mamka, nic nečekajíc, až se trochu proberu z toho šoku, že jsem dostala babu, se mě ptá: ,,Máš něco zlomeného?"... Po chvilce ticha jsem se donutila a odpověděla jí: ,,Všechno." :D
Potom jsem asi další minutu ležela, než jsem teprve mohla vstát, aneb přesunout se k židličce, která byla metr ode mě a sednout si na ni. Šok v podobě odřeniny ve tvaru kruhu s průměrem cca 15 centimetrů na sebe nenechal dlouho čekat. :D a další zjištění - odřené koleno, kotník, lopatka... Jupí!
Mamka jako zkušený zdravotník honem běžela pro dezinfekci a vychutnávala si její nanášení na moje šíleně bolestivé rány. Sestry omámeně přihlížely, jak si div nerozhryžu ret, štípalo to fakt děsně. No, ale aspoň je něco donutilo přestat hrát tu ZATRACENOU hoňku! Už nikdy víc!
Potom jsem párkrát belhala kolem bazénu a snažila se to rozchodit a mezitím... se začala probouzet levá ruka, na kterou jsem spadla. :) říkám si, že to trochu bolí, ale co... No, momentálně už je opuchlá, rudá, horká, bolí, no žádná sláva, ale já nechci mít zlomenou ruku! (kecám, vždycky to byl můj sen, nikdy jsem ruku zlomenou neměla, ale ne na Silvestra, kruci!)
Takže... tak. Doufám, že se z toho vyspím a zítřejší Sivestr dopadne dobře, i když moji plánovanou minisukni můžu rovnou zavrhnout, opravdu nevím jak by to vypadalo, kdybych se opila a trčel by mi zpod ní strup jako prase, možná na domácí násilí. A to je jisté, že se opiju, budu pít na žal, oslavu nového roku a navíc ještě na bolest, abych to přežila. :D
Nicméně, přeju vám všem krásný rok 2014 a ať jeho příchod oslavíte co možná nejlépe a bezbolestně :)
Líbá vás... Týna & Demi :)

Korálky proti stresu

28. prosince 2013 v 22:10 | Týnka |  Diary
Ahoj všichni!
Po delší době se také ozývám, abych dala pár rad na odbourání stresu, ať už toho povánočního přibíracího (hádám, že máme všichni o pár kil nebo deka navíc), nebo stresu jakýchkoliv jiných podob a původů.
Já sama jsem s ,,korálkováním" (nevím, jestli ten termín existuje, ale ráda jej používám) začala asi před pěti lety, když jsem chtěla dát mamince k narozeninám dárek vlastnoruční výroby. Nakoupila jsem pár metrů silikonového lana, korálky a dala se do toho. Vznikla docela primitivní sada náramků a náhrdelníků, s nimiž jsem ale ve svých dvanácti letech byla nadmíru spokojena. No, když nad tím tak přemýšlím, doteď jsou mé výtvory primitivní.
Maminka tehdy zazářila radostí nad mým ,,talentem" v kombinování různých druhů korálků tak, aby se k sobě hodily a sama mi začala nakupovat přímo kvanta korálků. K různým druhům silikonových lan o X barvách a X tloušťkách, přibyla velká spousta korálků, drátků, atd. a já byla pověřována udělat snad ke každé z jejích nových halenek nějaký doplněk. Nevadilo mi to, ráda jsem si s tím hrála, kombinovala barvy i velikosti, bylo to zajímavé. Časem k nám domů začaly chodit maminčiny kamarádky s prosbami, abych něco vyrobila i pro ně. Moje mamka byla šťastná, jak šikovnou dceru má a já si poprvé připadala, že jsem v něčem možná opravdu dobrá.
Nicméně, po nějakém čase mě to přestalo bavit, trávit hodiny a hodiny nad těma drobnýma mrchama, tak jsem si prostě dupla a přestala s tím, jediné co mi zbylo, byl kufřík plný všech věcí, které jsem potřebovala k mému korálkování, uložený hluboko ve skříni.
Pár let jsem na něj nešáhla, až poslední dobou se k němu vracím. A to čím dál častěji. Je skvělé si s těmi drobnými potvůrkami hrát, zvolit si nějakou šíleně těžkou kombinaci barev a počtu korálků a potom nepřemýšlet nad ničím jným, než jak to udělat správně. Když se chci učit do školy, zvolím si třeba něco úplně jednoduchého o dvou barvách, nebo i jednobarevného, když mám naopak spoustu témat k přemýšlení a pocit, že se mi z toho hlava rozletí, tak použiju něco složitého a zapomenu na to. Moje tělo se krásně zklidní, myšlenky trochu ustálí a nakonec z toho třeba vyjde pěkný přívěsek na klíče nebo náramek. :)
A nejlepší to je, když si k tomu dám můj oblíbený čaj do hrníčku od nejlepší kamarádky (je s oblečkem:D) a pustím nějakou dobrou hudbu :)
Před Vánocemi jsem se naučila vánoční andílky a hvězdičky, tak jsem navlékala o 106. Na internetu navíc existuje velké množství návodů na nové a nové tvary, stačí si jen vybrat, já asi brzo vyzkouším křížky a do budoucna bych ráda i nějaké ty písmenka a nápisy, volba záleží opravdu pouze na vás. :)
Takže pokud máte doma pár korálků, začněte s navlíkáním! Pokud nemáte, nejsou nějak drahou záležitostí. Nad korálkováním se můžete skvěle pobavit, budete pyšní na hotový výrobek a jak říkám - mně pomáhají odbourávat stres.
Tak tedy zatím! :) dejte vědět, pokud znáte něco zajímavého :)

Neon Lights and party time

2. prosince 2013 v 15:29 | Týnka |  Vše okolo Demi
Takže... Po delší době se opět setkáváme! :D
Co to budu okecávat, byla jsem zkrátka příliš líná na to, sesmolit pár řádků a dát to sem. Navíc se mi nechtělo. Mezitím nám vyšel nový videoklip od Demi, dozvěděla jsem se spoustu nových poznatků ze strany mých vyučujících, začala jsem chodit na doučování z matematiky (a pozor - výsledky jsou znát!), začala žít honosnější party life atd atd...
V prvé řadě se snažím vyrovnávat postupně sama se svým životem a stavět se na vlastní nohy, i když to pořád troskotá. Přemýšlím, že bych začala navštěvovat psychologa. Ale mám z toho trochu obavy, takže zatím asi ne. Nicméně... z poslední písemky z matematiky jsem dostala plný počet bodů! Víte, jaký je to pro mě úspěch? :D :)

Jsem z toho nadšená. Další písemku píšeme zítra, takže to bude... sranda. :D Mám pocit, že to učivo chápu. Ale obávám se, aby to opět nebyl jen pocit. :D


Tak tedy přikládám již zmiňovaný videoklip k Neon lights a zakončuji článek o ničem. :)
Mimochodem! Demi má nové fotky a ty teda opravdu stojí za to! Chcete je vidět? No... myslím, že chcete. :D

Není to sakra dokonalé?
ANO, JE!
A teď už opravdu končím, snad se vám brzo ozvu s něčím zajímavějším. :) Zatím pěkný zbytke dne!