"WHY DO YOU BLOG?"
Tak tedy - proč bloguju/proč mám a vedu blog?
Odpověď mi přijde jednoduchá, ale tuším, že se zase rozepíšu.
Blog byl založen s úmyslem, aby z něj byl blog plný povídek. No, nestalo se tak. Teď si z něj spíše dělám osobní diářek. Ale víte... baví mě to. Sice nevím, kdo to tu čte nebo nečte, nevím jaký máte na moje články názor a nevím ani to, jestli jsem se některým lidem nezhnusila. Protože je pochopitelné, že čím více sem píšu své názory, přesvědčení nebo zážitky, tím více dovoluji třeba i cizím lidem dostat se do mého soukromí a udělat si na mě obrázek dle sebe. Možná se vám nelíbí, co píšu. Možná se mnou nesouhlasíte. Nebo možná ano. Já to nevím, pokud mi to sami nenapíšete. A jak tak vidím, moc často tu komentovací náladu nemáte, abyste mi sdělili svůj názor, takže vlastně vůbec nevím, co si o tom mém rádoby blogování myslíte, ale upřímně, nějak to neřeším.

Dřív jsem sem moc nepsala, ale asi v srpnu tohoto roku mě to začlo bavit mnohem víc a psaní článků se stalo příjemnou formou sdělení mých názorů. Jak říkám, nevím jestli to někdo čte, ale i kdyby nečetl a já to psala jen pro sebe - baví mě to. Mám se kam vypsat, mám místo, kam můžu vložit mé momentální myšlenkové pochody. Sice se snažím příliš neotevírat své soukromí, ale i ty malé náznaky, které píšu, mi pomáhají. Je to jako když můžete někomu sdělit co cítíte, sdílet s ním kousek svého já. Protože je to můj blog a ten mě nezklame. A stačí jen ten pocit, že jsem to 'někomu' napsala a je to lepší. Ať už se to týká mých problémů, nebo toho, že nechci otravovat mé kamarády a cpát jim všechno, co zatěžuje můj mozek. Nebo se třeba podělit, pochlubit. Nebo taky informovat o nových věcech. Můj blog má spoustu využití (pro mě). No, ale to by už asi stačilo.
Na závěr přidávám doporučení - pusťte si to! Katy se zase vrací! Ten klip je naprosto dokonalý.






