Poezie po Týnovsku

4. června 2013 v 17:55 | Týnka |  Diary
Sedím a píšu si čtenářský deník. Pak už jen sedím. Po nějaké chvíli si uvědomím, že jsem se asi zasekla a nechápu, proč jsem dvacet minut nenapsala ani slovo. Prostě jsem přemýšlela, hlava mi tak občas vypne... A v tom mě začnou napadat rýmy. Vytáhnu papír a začnu zaznamenávat mé myšlenkové pochody - formou veršů. Sama jsem překvapena, kolik toho ze mě padá, a tak mám po čtyřech minutách počmáraný celý papírek.

Nechápu, co se to se mnou děje. Básničky jsem psávala jako malá, většinou jsem si vymýšlela něco o stromech, o ročních obdobích a občas jsem něco napsala o rodině, když byly problémy. Ale to je záležitost stará minimálně 7 a více let. Od té doby nic, nemám potřebu psát básničky. Až teď to nějak přišlo samo...
Asi nebudu popisovat o čem ta básnička je, i když to nemáte šanci pochopit. Vložila jsem do ní mé pěkné vzpomínky na čas strávený s jistou osobou, u které si hledám naděje, i když vím že naprosto zbytečně. Občas mě někteří lidé až příliš položí na dno, i když - v jeho případě jsem si jistá, že kdyby o tom věděl, mrzelo by ho to.
Trápím se prkotinama...
Tak jako jsem byla takhle povrchně "zamilovaná" už do spousty kluků, teď je to on, tak jen čekám, kdy mě to přejde.
Zde to máte, kritiku hrdě přijmu. :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kerry Kerry | Web | 4. června 2013 v 20:35 | Reagovat

Krásný to je.. škoda že takhle taky neumim psát básně :)

2 alice alice | Web | 10. června 2013 v 10:39 | Reagovat

nádhera..obdivuji lidi, kteří umí tak krásně rýmovat..já to tak hezky neumím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama