Who I am? - 5. díl

9. března 2013 v 15:08 | Týnka |  Who I am?
Díl: 5.
Autor: Maruška

Já vím nic moc.. :/ tak ale když čtete.. :) Co bych pro Vás neudělala? :) Doufám že se líbí.. prosím vyjádřete se :)

Den 4./první část
Je ráno a já se vzbudila v pěkném podzimním dni. Bylo mi super ale nepřestala jsem myslet na mého tátu. Co když mě má vážně rád a chce to vše vrátit? Rozhodla jsem se že mu zavolám. Nevzal mi to. Asi ještě spí. "Hej Demi! Jsme na místě pojď do své šatny." Řekl manažer a já si pobalila všechno co jsem včera večer vybalila. "Páni je tu krásné! Lepší než minule!" řekla jsem z údivem. A hodila sebou na měkký a heboučký gauč. Natáhla jsem nad sebe ruce a vyhrnul se mi rukáv viděla jsem své jizvy a úsměv na mé tváři jako by zapadl jako slunce. Rychle jsem se rozhlédla jestli někdo není uvnitř a mé jizvy neviděl. Naštěstí tam nikdo nebyl. "Hele Demi Jonasové tu ještě nejsou. Jinak vystoupení začíná o půl osmé. Zatím ahoj!" řekl můj opravdu milý manažer (nechává mě tu samotnou, to nemusel!). No asi je čas se překonat a kouknout na twitter. *Ok to zvládneš Demi!* říkala jsem si a cítila pot po celém těle. Přhlásila jsem se a co nevidím. Je trend se mnou! Koukla jsem se na vzkazy od fanoušků a samé chvály. Úplně jsem přitom zapomněla na hnusný příspěvek. Ale nebyl to jediný příspěvek. Když jsem tak otáčela kolečkem u myši viděla jsem že Miley něco okomentovala. Koukla jsem se na fotku na které jsem byla já v těla nějaké modelky a u fotky bylo napsané: "Takhle by vypadala mnohem líp, tlusťoška!" když jsem to četla zmocnily se mě obavy že já jsem ta špatná. V očích jsem měla slzy a cítila bolest u srdce. Potřebovala jsem si uvědomit co se to vlastně děje. Jonatics si myslí že jsem se s Joem rozešla ale to není pravda, on se rozešel se mnou. Lovatics mi přestávají věřit a kdybych to řekla mé rodině dopadlo by to tak že bych musela všechno opustit. Jeviště, fanoušky, zpěv. Ach co mám dělat! *Nevzpomínáš si Demi? Proč by jsi měla žít když jsi taková jaká jsi? Hnusná, tlustá,…* můj mozek mě nemá rád, ale říká pravdu! *Ach krucinál! Kde je ta žiletka? Hledej Demi, hledej.* hledala jsem a vyplatilo se to! Našla jsem. Sedla jsem si na svůj gauč a brečela s žiletkou u ruky. *Ach Demi co to děláš!* říkala jsem si *Dělej udělej to! Dělej na co žít! Dělej!* můj mozek měl jiné tvrzení kterému jsem podlehla. Řízla jsem se a věděla že tohle je to jediné co mi pomáhá všechno zvládnout. Sledovala jsem proudíky krve na své ruce. *ŤUK, ŤUK* *Ach zrovna teď néé!!* říkala jsem si a začala si ruku ošetřovat. Rycle jsem si umyla krev z ruky a navlíkla na sebe mikinu. "Dále!" zařvala jsem a vešel Nick. "Jé ahoj Nicku. Už jste přijely?" řekla jsem a držela si své zápěstí. "Jo už jo, jen jsem ti přišel říct že už jsme tady a pozdravit tě! No ale to už víš tak já zase půjdu. Ahoj!" *Uf, to bylo o fous!* řekla jsem si v duchu a sedla si na gauč. "Ssss" když jsem si oddělávala mikinu ze své rány docela to bolela ale taky jsem cítila úlevu. Dnešní koncert musím zvládnout.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama