
Díl: 5.
Autor: Maruška
Já vím nic moc.. :/ tak ale když čtete.. :) Co bych pro Vás neudělala? :) Doufám že se líbí.. prosím vyjádřete se :)
Den 4./první část
Je ráno a já se vzbudila v pěkném podzimním dni. Bylo mi super ale nepřestala jsem myslet na mého tátu. Co když mě má vážně rád a chce to vše vrátit? Rozhodla jsem se že mu zavolám. Nevzal mi to. Asi ještě spí. "Hej Demi! Jsme na místě pojď do své šatny." Řekl manažer a já si pobalila všechno co jsem včera večer vybalila. "Páni je tu krásné! Lepší než minule!" řekla jsem z údivem. A hodila sebou na měkký a heboučký gauč. Natáhla jsem nad sebe ruce a vyhrnul se mi rukáv viděla jsem své jizvy a úsměv na mé tváři jako by zapadl jako slunce. Rychle jsem se rozhlédla jestli někdo není uvnitř a mé jizvy neviděl. Naštěstí tam nikdo nebyl. "Hele Demi Jonasové tu ještě nejsou. Jinak vystoupení začíná o půl osmé. Zatím ahoj!" řekl můj opravdu milý manažer (nechává mě tu samotnou, to nemusel!). No asi je čas se překonat a kouknout na twitter. *Ok to zvládneš Demi!* říkala jsem si a cítila pot po celém těle. Přhlásila jsem se a co nevidím. Je trend se mnou! Koukla jsem se na vzkazy od fanoušků a samé chvály. Úplně jsem přitom zapomněla na hnusný příspěvek. Ale nebyl to jediný příspěvek. Když jsem tak otáčela kolečkem u myši viděla jsem že Miley něco okomentovala. Koukla jsem se na fotku na které jsem byla já v těla nějaké modelky a u fotky bylo napsané: "Takhle by vypadala mnohem líp, tlusťoška!" když jsem to četla zmocnily se mě obavy že já jsem ta špatná. V očích jsem měla slzy a cítila bolest u srdce. Potřebovala jsem si uvědomit co se to vlastně děje. Jonatics si myslí že jsem se s Joem rozešla ale to není pravda, on se rozešel se mnou. Lovatics mi přestávají věřit a kdybych to řekla mé rodině dopadlo by to tak že bych musela všechno opustit. Jeviště, fanoušky, zpěv. Ach co mám dělat! *Nevzpomínáš si Demi? Proč by jsi měla žít když jsi taková jaká jsi? Hnusná, tlustá,…* můj mozek mě nemá rád, ale říká pravdu! *Ach krucinál! Kde je ta žiletka? Hledej Demi, hledej.* hledala jsem a vyplatilo se to! Našla jsem. Sedla jsem si na svůj gauč a brečela s žiletkou u ruky. *Ach Demi co to děláš!* říkala jsem si *Dělej udělej to! Dělej na co žít! Dělej!* můj mozek měl jiné tvrzení kterému jsem podlehla. Řízla jsem se a věděla že tohle je to jediné co mi pomáhá všechno zvládnout. Sledovala jsem proudíky krve na své ruce. *ŤUK, ŤUK* *Ach zrovna teď néé!!* říkala jsem si a začala si ruku ošetřovat. Rycle jsem si umyla krev z ruky a navlíkla na sebe mikinu. "Dále!" zařvala jsem a vešel Nick. "Jé ahoj Nicku. Už jste přijely?" řekla jsem a držela si své zápěstí. "Jo už jo, jen jsem ti přišel říct že už jsme tady a pozdravit tě! No ale to už víš tak já zase půjdu. Ahoj!" *Uf, to bylo o fous!* řekla jsem si v duchu a sedla si na gauč. "Ssss" když jsem si oddělávala mikinu ze své rány docela to bolela ale taky jsem cítila úlevu. Dnešní koncert musím zvládnout.






