Únor 2013

Lovatics - plánované twitter akce

18. února 2013 v 16:53 | Týnka |  Vše okolo Demi
Shrnutí plánovaných akcí:
TRENDOVÁNÍ S MAĎARY - 6. duben 2013
TRENDOVÁNÍ S POLÁKY - 10. březen 2013

Who I am? - 4. díl

17. února 2013 v 15:11 | Týnka |  Who I am?
4. díl
Autor: Maruška

Nepovedené trendování

17. února 2013 v 14:19 | Týnka |  Vše okolo Demi
Včera, 16. 2. 2013, bylo naplánované další trendování na twitteru.
Už několik hodin dopředu jsme naposled připomínali a upozorňovali, abychom nakonec všichni společně od půl sedmé do sedmi odpočítávali minuty.
A začalo to, prvních deset minut jsem si byla jistá tím, že to dokážeme.
Postupně jsem si začla ale všímat, že to upadá. Snažili jsme se to povzbudit, ale marně. Nakonec jsem o půl osmé dostala limit a tím to celé vzdala. Na facebooku se mezitím strhla menší hádka, že Poláci trendovali spíš za Selenators a Directiners, ale já osobně si myslím, že to byla záležitost ostatních Polských fanbases.
V každém případě, nakonec jsme to vzdali...

Do budoucna už je naplánované trendování s Maďary - INFO ZDE


Wanna be Affiliates?

16. února 2013 v 13:03 | Týnka |  Okolo blogu
Líbí se Vám náš blog a máte rádi Demi Lovato?
Tak vyplňte formulář a můžeme spřátelit naše blogy. :)

Pravidla:
- Obíhat minimálně jednou týdně
- Kopírovat se zdrojem
- Nenadávat a nebýt vulgární v komentářích
- Nepsát jen komentáře typu ,,Obíhám." atd.
- Aff's vybírám sama, pokud budu přijímat, ozvu se do komentářů na Vašem blogu.

Formulář:
- Jména/Přezdívka
- Webová stránka
- Tvůj názor na Demi
Těším se na spolupráci, Vaše Týnka :)

Trocha pesimismu do těla

13. února 2013 v 14:35 | Týnka |  Témata týdne
Chtěla jsem napsat článek o mém strachu, ale když to téma týdne se tak hodí... :)
Vzpomínky jsou to nejbolestivější co nám po všem zůstává. Můžeme se smířit se spoustou věcí, přijmout cizí rozhodnutí, ale vždycky nám v hlavě zůstanou vzpomínky. Jsou to malé potvůrky provrtávající se do naší hlavy pokaždé, když chceme zapomenout. A čím více chceme zapomenout, tím více se nám vrývají do paměti.
Třeba momentálně teď mě ubíjí mé vzpomínky na základní školu, respektive na strach ze střední.
Jak malicherné to byly starosti!
Na příjmačky na střední jsem se šrotila jako magor, přitom jsem to ani nepotřebovala, když se na to ohlížím dozadu. A co teď? Jsem ve druhém ročníku na gymnáziu, mám pár dní na to abych si vybrala semináře na příští rok. Semináře, které rozhodnou o mém dalším životě. Když si vyberu špatně, budu maturovat ze špatných předmětů, tak se nemusím dostat na vysokou. No ale to bych nejdřív musela udělat maturitu. Upřímně? Jsem totálně posraná! Mám dvacetiletou sestřenku, minulý rok maturovala, ty stresy byly nepředstavitelné. Teď se hlásila na architekturu a když mi říkala, jak je při příjmačkách dusili... Panebože, zahrabte mě kilometr pod zem!
A to chci jít na psychologii, která je spolu s právem a medicínou asi nejtěžší prý. Asi se raději zabiju.
- Vaše vydeptaná Týna.

Lovatics v trendech na Twitteru

6. února 2013 v 14:47 | Týnka |  Vše okolo Demi
Před více než měsícem jsme se spolu s kamarádkou domluvily, že se spojíme s Lovatics z nějaké další země a pokusíme se o celosvětový trend na Twitteru. Nakonec jsme se domluvili s Poláky a byla založena tato událost.
Měli jsme měsíc čas na sehnání lidí, a tak začlo velké spamování. České, Slovenské i Polské facebookové stránky, skupiny, blogy... Snažili jsme se, aby se událost dostala ke všem. Párkrát jsme se setkali s zápornými odpověďmi, že to nemá smysl, že nám to k ničemu nebude, že se nám to nikdy nepovede...
Doteď nepochopím Lovatics, kteří jen fňukají nad tím, že Demi zatím neplánuje žádný koncert v ČR a SR, ale copak vy byste na jejím místě plánovali? S přístupem 'čekat a doufat' se nedocílí vůbec ničeho! Copak svět o českých nebo slovenských Lovatics ví? Jsme nějak výrazní? NEJSME! Modlit se nestačí, je zapotřebí konat. A potom když se najde pár jedinců, kteří se snaží něco pořádného udělat, smetete to pod stůl s tím, že je to zbytečné. Můj názor je ten, že ti co ani nechtěli pomoci jsou jen líní. Je potřeba doufat, mít v sobě naději, věřit tomu a konat.
To už ale odbočuji. Takže... Negativní názory nás ovlivnily asi jen tím nejlepším směrem. Já sama jsem začla pracovat ještě více, abych těm kteří to kritizovali dokázala, že na to máme a že se nám to povede. Denně jsme s holkama několikrát sdílely událost na všech možných stránkách, sháněly lidi... Takže bych tímto chtěla moc poděkovat všem, co se na tomto podíleli, protože nebýt nich, tak tam není ani zdaleka tolik lidí a nepovedlo by se to.
V ten osudný Den D - 2. 2. 2013 jsem byla potěšena slíbenou pomocí od Beliebers. Našlo se docela dost těch, kteří rádi pomohli. Tímto jim děkuji. A za druhé chci také moc poděkovat mému dobrému kamarádovi Dannymu, který burcoval Smilers. Od těch se nám také dostalo velké pomoci, děkujeme. :)
Když se začínalo s trendováním, byla jsem napnutá. Když jsem ale viděla kolik lidí to na twitteru píše, byla jsem překvapena. Danny mi do chatu napsal ,,To dáme, už mám více než 40 retweetů!" a tak jsme to dali. Asi po čtrnácti minutách, které mi teda uběhly šíleně rychle (myslela jsem že to byly snad jen 3 minuty) jsem v trendech uviděla tu naši větu. Byl to šílený pocit, všichni jsme se radovali. Sice jsme to neudrželi moc dlouho, ale byli jsme tam. Několik milionů lidí mohlo vidět, čeho jsou čeští, slovenští a polští Lovatics schopní. Moc Vám všem děkuji, bez Vás by to nešlo. :) Jsem na nás nesmírně moc pyšná. Příští trendování (naplánované na 16. 2.) doufám ukáže, že se udržíme ještě dýl. :)
Miluji Vás!! :) - jen Vaše Týnka.

Potřeba plyšového medvídka

1. února 2013 v 10:03 | Týnka |  Témata týdne
Čím více se začínám dostávat do světa dospělosti, tím více se uchyluji zpět do náručí mých plyšových přátel. Čas mých sedmnáctých narozenin se blíží, za týden už nebudu ta sladká šestnáctka. Vrátila bych to zpět.
Všichni jsme jako nerozumné děti chtěli být hned dospělými, hráli si na maminky, na tatínky... Nechápu proč.
V šestnácti (respektive již brzy sedmnácti) letech se vše točí okolo toho, jak působíš na ostatní. Myslím si, že s tímhle problém nemám, já mám svých starostí dost, takže ostatní opravdu neřeším... Jenže jsem až moc přemýšlivá, za vším něco hledám, nad každým pitomým rozhodnutím jsem schopna přemýšlet hodiny, takže co se týče vztahů, není to zrovno výhoda.
A tak jsem jednou večer přemýšlela... Nad mou nejlepší kamarádkou a jedním klukem... To na co má hlava během té půlhodiny zmatených myšlenek přišla, mě srazilo na kolena.
Přátelství je jen skryté zlo.
- na to jsem přišla. A i když mám nejlepší kamarádku a jsem obklopena lidmi, které si většinou snad ani nezasloužím, přijde mi to tak. Jsem opravdu přehnaně přemýšlivá, takže než cokoliv udělám, rozmyslím si to. Přemýšlím, zda to někomu neublíží, nebude to někomu vadit... Škoda, že tak takhle nemají i ostatní. Ve snaze udělat pro mě něco dobrého mi většinou jen zkomplikují dny i týdny, protože má hlava... Nedá se zastavit.
A tak jsem včera, tak jako předevčírem i předpředevčírem usínala s mým plyšovým koněm nasáklým slzami. Nedá se věřit nikomu, ani nejlepší kamarádce ne. V některých věcech, i když se potřebuješ někomu svěřit, není komu. Nikomu nemůžu důvěřovat tak jako sobě, i když jsem si myslela že ano. Pár životních zkušeností mi ale ukázalo, že ani nejlepší kamarádka není stoprocentně spolehlivá. Škoda, budu hledat dál...
Loučí se Váš uslzený plyšový medvídek...