Jak se Týna dostala k psaní?

14. ledna 2013 v 15:15 | Týnka |  Adminky
Jak jsem se vlastně dostala ke psaní? Určitě ne tak, jako většina ostatních.
Když na blozích ostatních "spisovatelek" či jak to říci, čtu, že píší od svých osmi let, nebo přinejmenším poslední tři roky, nestačím se divit. Já se nikdy nechtěla stát spisovatelkou, nikdy mě nelákalo zviditelňování se skrze textovou tvorbu, nikdy mě ani nenapadlo, že bych něco napsala.
Na facebooku mě většina zná jako tu, která když se zapojí do debaty tak je vtipná a je dlouhá. Když jsem se přes internet náhodou seznámila s mojí nejlepší kamarádkou, bylo u ní zvykem odpovídat nanejvýše třemi větami. Já a moje slohovky, to pro ni bylo něco nepochopitelného. Teď už jsem si ji zkazila, její milion-řádkové zprávy mi občas dávají zabrat...
A tak mi jednou to mé druhé já poslalo odkaz na vícedílnou povídku, kterou si prý prostě musím přečíst. Je to asi devět měsíců zpátky, tehdy zrovna šílela z One Direction. Byla to povídka Poklad na konci duhy - Directioners jistě znají. Líbila se mi, bylo to něco nového. Asi o měsíc později mě samotnou napadlo vyhledat si nějaké povídky o Justinovi. Na celém internetu jsem našla jen jednu jedinou, zato pořádně dlouhou. Dva dny jsem ji četla, byla jsem tím fascinována. A tak mě začlo hlodat do hlavy, jestli nemám taky zkusit něco vymyslet. Ale moc času jsem tomu nevěnovala, nenapadalo mě nic originálního a nic zajímavého - a já prostě musím být vždycky a za každých okolností originál, takže jsem to nechala být s tím, že přeci nemusím umět všechno.
Až jednou navečer, už ani nevím proč, ale bavila jsem se o tom se sestrou... Říkala jsem jí přesně to samé, co teď vám, že mě prostě nic zajímavého a originálního s Justinovskou tématikou nenapadlo.
"A co Demi?" zeptala se, a tím ovlivnila můj další život. Hned po tom co to vyslovila, vyběhla mi jedna myšlenka, jen pouhá stručná osnova příběhu. Líbilo se mi to, ale trvalo mi asi dalších čtrnáct dní, než jsem si sedla a začala psát vícedílnou povídku o Demi Lovato a Niallu Horanovi. Avšak dala jsem si s ní záležet a tato povídka mě doteď provází. Zajímavé je, že jsem nepotřebovala se "vypracovat" - zkrátka jsem se už od začátku snažila o profesionalitu, a to se mi vyplatilo. Dále píšu ke všemu, co mě zajímá, zkouším nové techniky, hledám nová slova, soustřeďuji se na detaily. Protože po ostatních požaduji profesionalitu, po sobě ještě dvakrát více. A tak to se mnou chodí...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama