close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Demi & Cece - vyřazení

30. prosince 2012 v 19:19 | Týnka |  Jednodílné povídky

Povídka o Demi a Cece Frey!

Autor: Týnka :)


Upozorňuji, že je to celé vymyšlené, pravdou jsou jen některé věci. Něco jsem si zveličila, upravila, abych s tím mohla pracovat, vymyslela... Ale snad se vám to bude líbit :) Vaše názory si ráda přečtu v komentářích!
Seděla jsem na své posteli a při svitu jedné malé lampičky přemýšlela o životě. Poslouchala jsem zpěv, který se šířil celým domem z koupelny. Světlo lampičky se odráželo od zrcadla, ze kterého se na mě podivně dívala zvláštní osoba. Neslušelo mi to. To strašné růžové pyžamo, mokré vlasy...
Vstala jsem a z šuplíku pod zrcadlem jsem vytáhla kartáč na vlasy, kterým jsem potom pomalými pohyby rozčesávala prameny vlasů. Posadila jsem se do křesla u zrcadla a přemýšlela.
"Zítřek bude těžký." říkal mi hlas v mé hlavě. Cece už má na hraně. Jako mentorka s jediným posledním zbývajícím soutěžícím v mém týmu bych jí měla do poslední chvíle radit, jenže já stejně jako ona moc dobře vím, že to nejde. Vše záleží na divácích. Pokud ji nemají rádi od začátku, nezmůže s tím nic ani fakt, že zpívá snad ze všech nejlíp.
Zpěv utichá a s ním i myšlenky na X-factor. To jediné, co mi bliká hlavou je Cece. Její cesta soutěží, která zítra klidně může skončit. Její proměna přímo před mým zrakem. Když soutěžící ve svém týmu znáte lépe, než jen v oblasti jejich zpěvu a vystupování, můžete jim lépe poradit, zároveň se ale vystavujete nebezpečí, jak budete potom zvládat jejich vypadnutí? Na podobné myšlenky je ale příliš pozdě, až moc jsem Cece poznala. Když přišla na casting, když jsem se dívala na její první kola v soutěži, na její chování těsně po příjezdu ke mně domů, byla jiná. Byla to sebevědomá bruneta schopna ukázat všem, že to vyhraje a že ji nic nezlomí. Svým způsobem to bylo špatné gesto, protože působila až příliš sebevědomě, namyšleně. Ale ona jen věděla, že na to má. A měla pravdu - má na to. Jenže to ukázala příliš brzy. Její sebevědomí, které prokazovala už od začátku, z ní udělalo v očích diváků nesympatickou namyšlenou nánu, pro kterou nechtějí hlasovat. Jenže teď je to jinak. Před každým vystoupení má příšernou trému a strach, protože její doba v soutěži není neomezená a ona to moc dobře ví. Její sebevědomí už je dávno minulostí, X-factor ji změnil. Bojí se, modlí se, má deprese... A navíc je z ní blondýna. Kdyby tak diváci mohli vědět všechno to, co vím já. Jak pro ni byl těžký pád na dno, uvědomění si konkurence. Jenže bohužel, jsou věci, které o ní vím jen já.
Ozvalo se tichounké zaťukání na dveře. Určitě Cece, kdo jiný... Očekávala jsem její vběhnutí do mého pokoje, to se ale nestalo.
"Můžu dál?" pomalinku vykoukla zpoza pootevřených dveří, i když odpověď byl až příliš jasná. Přikývla jsem a ona pomalu, potichu vstoupila. Také byla jen v pyžamu, rozpuštěné vlasy, nenalíčená tvář, rudé kruhy pod očima. Ruce zaťaté v pěst.
Rukou jsem ukázala na volné místo na mé posteli, aby se posadila. Cece ale zakroutila hlavou, přešla k mému polštáři a položila na něj tu věc, kterou předtím tak křečovitě svírala v pěsti pravé ruky.
"Co..." chtěla jsem se zeptat, ale skočila mi do řeči.
"Pšššt." položila si prst na ústa, aby mi ukázala, že mám být zticha. "Přišla jsem se rozloučit." řekla a opět přiložila svůj ukazováček na rty, abych opravdu byla zticha a nepřerušovala ji. Nelíbil se mi tón jejího hlasu. Vlastně spíše šeptala, než mluvila. Potom se teprve posadila na postel a podívala se na mě, sedící v křesle. "Děkuji Ti, Demi."
"Nemáš za co děkovat." pošeptala jsem do tmy se sklopenou hlavou k zemi. Bylo mi jasné, proč přišla. Ona stejně jako já moc dobře ví, že pokud zítra postoupí do dalšího kola X-factoru, bude to zázrak. Nemusela to ale dělat takhle dojemně.
"Mám. Dokázala jsi mi ukázat, jak moc jsem byla povrchní a namyšlená, abych se změnila. I když to už potom nepomohlo, protože bylo pozdě, alespoň můžu teď žít líp, s lepším pocitem správného života." pousmála se. "Děkuji, že jsem Tě mohla poznat, že jsi mi dala šanci změnit se. Že jsi za mnou stála a podporovala mě. Trávila jsi se mnou víc volného času, než jsi musela... Nemohla jsem dostat lepší mentorku." vstala a přišla ke mně blíž, to už jsem i já stála na nohou. Objala jsem ji. To snad dokáže říct víc než tisíc slov, které bych teď stejně říct nedokázala, byla jsem až moc na měkko, až moc uslzená. "Asi zítra nepostoupím, nemám na to. Ale i tak na sobě budu dál dřít, pokusím se prosadit, nezklamu Tě. Snad." šeptala mezi vzlyky pláče a já vnímala její slova, která byla tak pravdivá a tak bolestivá.
"Já ti věřím." snažila jsem se o pevný hlas, ale v půlce se mi zlomil. Nezvládám těžké situace, nezvládám loučení.
"Tam..." ukázala prstem směrem k posteli, k polštáři na kterém byl předmět, který tam položila. "Je to řetízek s křížkem. Koupila jsem si ho v den prvního kastingu X-factoru a byl se mnou do dnes. Teď X-factor končí a je na čase dát ho Tobě, za všechno co jsi pro mě obětovala. Mám Tě ráda, Demi." po tváři jí tekly slzy. Pustila mě z objetí a trochu poodstoupila. Jistě uviděla můj stejně uslzený a dojatý pohled. Nezmohla jsem se ani na slovo, byla jsem v háji. "Dobrou noc." pošeptala naposled a s hlasitými vzlyky odešla z mého pokoje.
To byl konec. Stála jsem na místě jako opařená a vnímala její poslední slova. Pak jsem křečovitě skočila na postel, do dlaní chytla křížek od Cece, tlačila si ho k hrudi a snažila se tlumit pláč o polštář. Tolik, tolik moc to bolelo. Pokud vypadne, co když už ji nikdy neuvidím? Ne, to je nesmysl...
Zase jsem přemýšlela o jejích slovech, přehrávala si hlavou všechno, co mi řekla, znovu a znovu jsem propadala záchvatům pláče a slzám dojetí. Když jsem se asi po půl hodině trochu uklidnila, zhasla jsem lampičku a snažila se přemýšlet nad šťastnými chvilkami, které jsem s ní prožila. Vždycky jsem se ale nakonec vrátila zpátky k našemu poslednímu rozhovoru a sama sobě nadávala, že jsem nic neřekla. Měla jsem jí poděkovat, že jsem já mohla poznat ji, jako skvělou osobu a jako kamarádku. A také že ji mám ráda a že i přes to, co se může zítra stát, ji budu mít ráda dál. A že jí budu zítra moc držet palce. Měla jsem jí toho říct spoustu, ale já jen hloupě brečela a civěla do prázdna, celá já...
Někde mezi myšlenkami na Cece a pláčem, jsem usla.
Probudilo mě až zvonění budíku v 7:30. Tak akorát, abych všechno stihla. Cece jsem celé ráno neviděla. Dala jsem si sprchu, nasnídala se a potkala jsem ji až kolem desáté, když se převlékala do šatů, běhala po domě a hledala náušnice. Byla nervózní a na poslední chvíli v autě posílala zprávy domů, aby se o pár minut později mohla nechat svěřit do péče maskérům.
Všechny dny, kdy se natáčí X-factor bývají hodně hektické, hodiny a hodiny běháš po sále a předsálí a hledáš všechno možné, zařizuješ poslední detaily, naposled zkoušíš zpívat, generálka... Cece není výjimkou a tak když ji kolem druhé odpoledne potkám a zjistím, že ještě ani neobědvala, ani mě to nepřekvapuje. Já sama bych asi tuhle soutěž nezvládla, všude okolo vládne strašný stres, navíc nikdy nevíš, kdo ze spolusoutěžících kteří tě podporují, se na tebe potom vykašle a bude se radovat z tvého neúspěchu. Je to jak uzavírat spojenectví v ringu, i když víš, že vyhrát může jen jeden a kterýkoliv z tvých spojenců může během chvilky celé spojenectví zrušit a zabít tě.
Byla jsem s Cece dokud jedla a tlumočila mi chvály ze strany ostatních soutěžících na výběr písně. Vybrala si "The edge of glory" od Lady Gaga. Tu píseň zná snad každý, takže by mohla pomoci uspět, pokud tam Cece neudělá nějaké chyby, je to harmonicky náročná píseň. A ty výšky... Ne vždy se trefí. Bude potřebovat štěstí, a i tak si nejsem jistá, zda to pomůže...
Po jejím obědě jsme se rozloučily, objaly a ona utíkala za ostatními soutěžícími. Jsou spolu jako rodina. Zatím...
"Za 5 minut začínáme!" hlásil rozhlas po celé aréně. Byla jsem v předsálí a čekala, dokud se tam neobjeví Cece. Během chvilky přiběhla a vedla debatu s holkama z Fifth Harmony. Odtáhla jsem si ji.
"Ty to zvládneš. Kdyby se stalo cokoliv, vyhledej mě očima a bude to dobré. Neboj se. I kdybys nevyhrála, pro mě jsi jednička. Napořád." objala jsem ji. Tu řeč jsem si připravovala celou tu minutu a půl, dokud jsem na Cece čekala. Chtěla jsem jí dodat odvahu a sebedůvěru, ona to potřebuje.
Doslova v posledních vteřinách jsem přiběhla na mé místo v porotě.
"Zase poslední." vysmál se mi Simon. Dělala jsem, že ho neslyším. Opravdu to poslední, na co mám náladu, je Simon a jeho uštěpačné poznámky.
Přišli moderátoři, zahájili další X-factorový večer a začali první soutěžící. Samozřejmě - byli dobří. Byli moc dobří. Ale nikomu z nich nepřeji výhru víc než Cece. Ona si to doopravdy zaslouží! Nikdo kromě mě nedokáže ocenit její změnu, která během X-factoru proběhla. Z namyšlené nány je holka, která se podceňuje, někdo, kdo ztratil veškerou sebedůvěru. Škoda, že to Simon nevidí. Všichni se museli kvůli X-factoru změnit, ale ji to změnilo nejvíce. A nejhůře. Ostatní se změnili před kamerami, ona i v osobním životě. Nelituji ani minuty, kterou jsem s ní strávila navíc.
A pak přišla. Zase ten její přehnaný úsměv, přirozeně temperamentní chůze. Maska! Vyhledala mě očima, vycítila jsem z ní její trému. Nebylo divu... Usmála jsem se na ni, abych jí dodala jistotu. Víc udělat nemůžu, i když bych tam nejradši vběhla, objala ji a odzpívala to s ní. Aspoň by v tom nebyla tak sama. A Simon by mohl kritizovat někoho jiného, než ji.
A zpívala... Dvakrát jsem si všimla, že jí to trochu ujelo, zbytek byl perfektní! I ty výšky se jí vyvedly.
"Šikulka!" křičel za ní hlas v mé hlavě, který ona bohužel slyšet nemohla. Byla tak dokonalá, tak úžasná, tak perfektní a tak krásná. Amerika ji musí milovat, musí!
Ohlasy poroty byly vesměs pozitivní, já to samozřejmě zveličila nejvíce. Koutkem oka jsem si všimla, jak pohrdavě se na mě Simon díval, když jsem ji chválila, ale já nevnímala nic jiného, než ji.
Zbytek večera byl zvláštní. Snažila jsem se všímat si ostatních soutěžících, ale moje myšlenky mi neustále utíkaly k Cece. Všechno se to odehrálo tak rychle. A pak vylučování... A její... Jméno.
"Cece, je nám to líto." slyšela jsem hlas moderátorů a probudila se ze snu, ve kterém Cece byla hlavní hvězdou X-factoru. Podívala jsem se na Simona, který se potutelně usmíval, jenže ani ne moc, ani málo. Uvědomila jsem si, že musím jít na podium. Přišla jsem tam a dívala se na Cece, kterou už tady příští týden neuvidím. Bolest v očích, ale předstíraná úleva. Dlouho, dlouho bych ji objímala, kdyby mě moderátoři neupozornili, že ji mám pustit.
"Ona byla nejlepší!!" zuřil hlas v mé hlavě, když jsem se dívala do davu. Copak to nevidíte? Koho jste vyhodili? Odporná, nedoceňující Amerika. Byla jsem mimo smysly. Řekla jsem něco málo k tomu, že vypadla a snažila se předstírat, že je to jen její začátek a že teď to všem natře. Bezstarostně. Ale ona určitě věděla, co se pod mou maskou skrývá. Odešla jsem s ní, ale nakonec jsem si musela jít sednout zase zpět na mé porotcovské místo. Přežila jsem do konce a potom chtěla jít spát a probudit se až za týden. Nešlo to. Musela jsem za Cece, povzbudit, dodat sílu, vydat ze sebe city, emoce...
Brečela v koutku, objímaly ji Fifth Harmony, se kterými se v zákulisí docela skamarádila. Sledovala jsem ji z druhého konce místnosti, po tváři mi stekly asi dvě slzy, ale já byla pořád jako v transu, nevěděla jsem, co jí vlastně řeknu. Přišli tam Emblem 3, snažili se ji rozveselit, ale nakonec odešli s prázdnou... Někde za mnou se objevila Carly a utíkala k Cece, objímala ji a něco jí šeptala do ucha. A já tady pořád stojím...
"Cece!" zakřičela jsem a rozběhla se za ní. V tu stejnou chvilku se z vedlejších dveří někdo vynořil a běžel ke stejnému cíli. Bylo mi to jedno, prostě jsem za ní musela, a tak mi ten někdo asi dal přednost. Silně jsem do ní narazila a objala ji tak pevně, jako matka své dítě v Polednici.
"Demi..." šeptala mé jméno a po tvářích jí stékaly snad krokodýlí slzy. A pak jsem ucítila další paže, které nás obě objaly. Byl to Tate, ten co mi dal přednost, i když u ní mohl být dřív než já. A pak další... Další... Když jsem zvedla hlavu, spatřila jsem okolo nás velký kruh lidí, kteří se drželi za ramena a ve středu jsme byly já a Cece. Byl tam Tate, ten to všechno začal... Holky z Fifth Harmony, Emblem 3, Carly, Britney, moderátoři, Paige, která jezdívá na X-factor, i když už vypadla, L.A. Read a ze zadu se právě připojoval Simon. Bylo to dokonalé.
"Podívej." pošeptala jsem Cece a naznačila, aby zvedla hlavu. Když okolo nás spatřila ten kruh lidí, oči se jí znovu zaleskly.
"Pro nás už jsi vítěz!" řekla jsem plným, silným hlasem, aby to všichni slyšeli, ale především ona.
"Cece na hrad!" zapištěla malá Carly a všichni jsme se rozesmáli. Pustili jsme se a smáli se, navzájem se objímali... A pak ke mně Carly přišla.
"Demi, můžu něco zkusit? Jen tak, pro rozveselení..." usmála se.
"Jen do toho!" povzbudila jsem ji, i když jsem neměla páru, co chce udělat. Pak chvilku běhala mezi ostatními zatímco já se věnovala Cece a pak... Začli utvářet kruh. Kruh kolem mě a ní. A nebylo už tam jen pár soutěžících a porota, připojily se už i maskérky a spousta lidí, které vlastně vůbec neznám... Stály jsme s Cece uprostřed a nevěděly, co bude...
"There ain't no reason you and me should be alone tonight, yeah baby, tonight, yeah baby!" začala zpívat Carly. A ostatní se k ní postupně přidávali, byli snad domluvení! Cece nevěřícně hleděla a pak začala zpívat s nimi, i já jsem se připojila. Pak někdo zezadu hodil doprostřed kruhu kartáč na vlasy. Cece hned pochopila, vzala ho a zpívala do něj jako do mikrofonu.
"Rozjeď to!" zakřičel někdo a ona to také udělala. Bylo to nejkrásnější loučení, které bych si nedokázala ani vymyslet. A Cece si to zasloužila.
O půl roku později
"No tak Demi, přijdeš pozdě!" nervózně na mě křičela Cece do telefonu. Seděla jsem v autě, které se řítilo ulicemi neznámého města. Jela jsem na křest jejího prvního CDčka!
Měla pravdu, nestihli jsme to. Když jsem přišla, tak už něco vykládala rozesmátému publiku. Usmála se na mě a povídala dál. Byla úžasná a já věděla, že to dotáhne daleko.
Za měsíc a půl mi začíná celosvětové tour s mým novým albem, vybrala jsem si Cece jako předskokanku. Tak spolu budeme dál v kontaktu a jí to pomůže ještě více rozjet kariéru. I když o fanoušky nebude nouze, stačí se rozhlédnout kolem...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 <Rose> <Rose> | Web | 30. prosince 2012 v 19:22 | Reagovat

Hezký blog :D

2 mileyfan-blog mileyfan-blog | Web | 30. prosince 2012 v 19:23 | Reagovat

je to dobré

3 Lia Lia | Web | 30. prosince 2012 v 19:23 | Reagovat

Já jsem ráda že ony dvě jsou dobré kamarádky <3

4 kapkapovidek kapkapovidek | 30. prosince 2012 v 19:26 | Reagovat

super povídka =)

5 demi-is-our-darling demi-is-our-darling | Web | 31. prosince 2012 v 10:32 | Reagovat

Úžasné! ♥

6 alice alice | Web | 17. ledna 2013 v 21:27 | Reagovat

skvělý, tomu říkám rozloučení

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama