Jedno slovo měnící životy lidí.

2. listopadu 2012 v 18:55 | Týnka |  Témata týdne
Po trochu delší době článek k tématu týdne.
Při přemýšlení, které slovo ztvárním ve svých myšlenkách dnes, mě napadlo něco jako "Nazdar" a následné nekončící hádky a rozdělující se životy. Potom také "Láska" a její příznivé i nepříznivé změny životů lidí ;) Nakonec jsem se ale rozhodla, pro slovo, které mi je nejbližší - PŘÁTELSTVÍ.

Většina z nás má někoho, komu může důvěřovat i v těch nejintimnějších věcech. U kluků se to tolik neřeší, u holek existují různé spolky aneb BFF. I já jednu svoji "BFF" mám, je to s námi ale úplně jinak, než s dalšími 99% nejlepších kamarádek...
Moje nejlepší kamarádka bydlí více než 400km ode mě.
Je to ta nejlepší osoba, kterou mám.
Je jen málo lidí, kteří by dokázali pochopit náš "vztah na dálku", přesto nás to ale žene dál a čím dýl se známe, utvrzuje nás to v tom, že k sobě patříme. Čím více společných přátel máme, tím více jsme obklopeny lidmi, kteří jsou sice zpočátku trochu v šoku, protože opravdové přátelství na dálku je docela nelogickou věcí, ale po nějaké době co nás znají už nás mají spojené jako hrneček s podšálkem a chleba s máslem. :)
Já a moje nejlepší kamarádka jsme se seznámily asi před rokem a půl. Bylo to úplnou náhodou, napsaly jsme si na facebooku, kvůli jedné naší společné kamarádce, nebo jak to říct. Obě jsme byly členky jedné "funbase", jenže ona byla známá, ona měla spousty a spousty fotek s naším společným idolem, já ani jednu. Ostatní ji brali s obdivem, včetně mě.
Tehdy jsme si psaly asi 5 minut, kvůli té kamarádce a potom jsme na sebe zapomněly. Asi o dva měsíce později mi pak znovu napsala do chatu - hodně se nudila. Já měla dobrou náladu, ona taky, a zjistily jsme, že jsme si v hodně věcech podobné. Ten den jsme si psaly několik hodin...
Další den zase, pak zase, zase, zase...
Asi po čtvrt roce téměř denodenního psaní jsme se natolik znaly, důvěřovaly si a měly spolu tolik zážitků, i když jen facebookových, že jsem cítila, že tohle bude něco víc... Psaly jsme si dál, volaly jsme si, psaly si SMSky...
Asi měsíc po jejích narozeninách nastal zkrat, začala si více psát i s další holkou, začala se víc věnovat jí, dá se říct, že mě zanedbávala a já to až moc prožívala, ani nevím proč... Bylo to s ní jiné než s ostatními, možná proto. Byla jsem v depresích.
Naštěstí jsme si k sobě během měsíce zase našly cestu zpět a potom nastalo plánování našeho prvního setkání... Měla jsem jet s mamkou do Prahy, tak jsme se domluvily, že se tam sejdeme. Byly to naprosto úžasné dva dny.
Po této zkušenosti i s 3D Lucy se to mezi námi ještě více prohloubilo. Dál a dál jsme si psaly a volaly jsme si ještě víc než předtím. Pak nastal zlom. Měla jsem trochu problémy ve škole a padla řeč na moje kamarády a ona mi řekla: ,,Měla jsi říct, že máš svoji nejlepší kamarádku v Liberci!" Tehdy jsem to tak sice cítila i já, bylo mi ale trapné říct to takhle nahlas, nevěděla jsem, jestli to tak cítí i ona. Po tomhle jsme se začaly na facebooku i twitteru postupně představovat jako nejlepší kamarádky.
Teď už je to s námi mnohem dál.O velkých prázdninách u mě byla na 4 dny, teď o podzimních zase na 3... Máme spolu koupené lístky na koncert Justina Biebera ve Vídni...
Je to hodně o psychice, jak překonat tu vzdálenost, to loučení? Bolí to, ale dá se to zvládnout. My to spolu zvládáme a docela nám to jde. :) Naše rodiny o nás ví, naši kamarádi nás tak berou, a je to v pohodě :) Vlastně je to opravdu docela nelogické, ale občas mám dojem, že ta vzdálenost a omezené možnosti kontaktu nás ještě víc spojují, jakoby jsme si natruc chtěly dokázat, že to JE možné, vydržet těch 400km od sebe. Ta dálka tomu dodává naprosto jiný rozměr, je to v tolika věcech jiné, než to bylo s mými předchozími "BestFriendkami". Někdy si říkám, že kdybych ji vůbec nepoznala, nemusela bych teď cítit tu bolest pokaždé když se loučíme, nebo když si na to loučení jen vzpomenu. Pak si ale řeknu, že na to už je moc pozdě, tahle hra je už moc rozehraná a asi už to ani jinak nechci. Je to nesmyslné, ale stojí to za to...
Mimochodem, zrovno teď mám ve vedlejší liště otevřený facebook s jejím chatem a píšeme si. :D
Takže poučení? Nic není nemožné :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 2. listopadu 2012 v 19:06 | Reagovat

Já svojí nejlepší kámošku taky moc nevidím, i když bydlíme docela blízko od sebe (jen ve vedlejší vesnici). Nicméně ona má kluka, já taky a každá máme milion aktivit, takže se vidíme jednou za čas v autobuse, nebo zajdeme na kafe. Má to jednu nespornou výhodu - nikdy se nevidíme tak dlouho, aby mě začala štvát :D

2 demilovato-ff demilovato-ff | 2. listopadu 2012 v 19:09 | Reagovat

Ano, tak to máme taky :D Nikdy mě neomrzí :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama