Like a skyscraper 6. díl

5. října 2012 v 13:10 | Týnka |  Like a skyscraper

6. díl
Autor: Týnka


Měl pravdu. Nešli jsme ani tři minuty tou jejich botanickou zahradou a došli jsme k malému kruhovému altánku, podél jeho obvodu byla zevnitř lavička. Bylo to tam krásné. Všude kolem ty stromy, keře, květiny, naprostá nádhera. Vešli jsme dovnitř, já se pořád rozhlížela, Niall se rozprostřel na lavičku a rukou poklepal na místo vedle sebe.
"Jak často sem chodí váš zahradník? Nebo teda spíš zahradníci? Máte to tu krásné." řekla jsem a stále stála uprostřed altánku a rozhlížela se kolem. To okolí bylo pohádkové.
"Hodně často." uchechtl se a rázným pohybem ruky tomu dodal důraznost. "Je jich asi pět, jezdí sem každé ráno a večer, ale dělají tak, aby se s námi moc nepotkali, jsou hodně tolerantní k našemu soukromí. Když u nás kdysi byla El, tak prý seděli s Liamem ve druhém altánku a když je viděl jeden zahradník, tak se radši schoval a šel zalívat a okopávat někam jinam a k tomu altánku se vrátil až když Liam s El odcházeli." zakřenil se. "Udržují nám to tu pěkné no, takový soukromý parčík." pokýval hlavou.
"To jo." uznala jsem a konečně si sedla vedle něj.
Bylo to tam fajn, pozorovala jsem všechno okolo přitulená k Niallovi a poslouchala šílenosti, které mi povídal.
"Tvít tvít! Tvít tvít!" zapípala mi smska říkající "Za 10 minut jsme u tebe, promiň za zpoždění, těším se! Sel."
"Kdo to je? Kdo nás takhle ruší?" zavtipkoval Niall.
"No sakra, Selena!" okamžitě jsem vyskočila a pečlivě zkoumala displej telefonu. Není možné, že už je tolik hodin! "Nialle, je 19:03! Už tři minuty jsem měla být doma, Sel mi píše, že se omlouvá za zpoždění, přijedou za deset minut. No, tak to je bomba." začala jsem panikařit.
"No jo, já na to taky zapomněl! Já jsem pako, jak jsem mohl zapomenout na setkání s Justinem? Vidíš to, co děláš?" vyklopil na mě ve srandě. Rozesmálo mě to, ale neuklidnilo. Musím se dostat domů!
"Nialle, prosím tě pojď, musíme k autu." chytla jsem ho za ruku a táhla tou známou pěšinkou k domu. Tentokrát nevedl on mě, ale já jeho. On vtipkoval a u toho psal Chrisovi smsku, aby byl hned u domu, zatímco já nervózně cupitala dopředu. Když jsme přišli, naštěstí už tam Chris byl, Niall si ještě skočil do domu pro mikinu, protože už se ochlazovalo a já na něj čekala v autě. Ani jsem se nešla podívat, jestli už se Harry uklidnil a rozloučit se s ostatními.
"Zbytečně stresuješ, no tak chvilku počkají no." řekl, když nastoupil do rozjíždějícího se auta.
"Já vím, ale tak chápeš to? Po dlouhé době se mám vidět se Sel, navíc i s Justinem a já přijedu o tolik pozdě. Jak dlouho vlastně trvá cesta? Předtím jsem ty hodiny moc nesledovala." řekla jsem a vytáhla telefon.
"Asi půl hodinky. Klid, zlato."
"Hmm." kývla jsem hlavou a vytáčela Selenu přes mobil. Řekla jsem jí, že můžou klidně zvolnit tempo, protože přijedu až za půl hodiny, ona to naštěstí vzala v pohodě. Když jsme to ukončily, poprosila jsem Chrise, jestli bychom nemohli ještě trochu zrychlit a pak už jsem se věnovala jen Niallovi a jeho teplému objetí.
Cesta utekla hodně rychle, Chris se nespíše vžil do role Lewise Hamiltona a jel rychlostí formulek. Před můj dům jsme přijeli během dvaceti minut, to byla rychlost. V příjezdové cestě stálo černé auto, ale nikdo u něj nečekal, asi šli dovnitř. Rychle jsme s Niallem vystoupili a já už podruhé za dnešek málem narazila hlavou o zem, když jsem se řítila k domu. Byla jsem natěšená. Během cesty na mě přišla malá tréma z Justina, ta ale naštěstí během chvilky zase odešla, takže jsem se teď oddávala pocitu štěstí, že zase uvidím Sel, on byl vlastně jen doplněk. No teda - jak pro koho. Než jsem strčila klíček do dveří, Niall zastavil mou ruku.
"Jak vypadám?" zeptal se a z hlasu mu zněla nervozita. Prohlídla jsem si ho od hlavy až k patě, rukou jsem mu projela jeho nádherné blonďaté vlasy a špitla...
"Překrásně."
Dal mi ruku kolem pasu, usmáli jsme se na sebe, a když jsem cítila, že je konečně připravený i on, strčila jsem klíč do zámku a otočila. Potichu jsme vešli, v předsíni jsme se vyzuli a chvilku jen tak stáli, dívali se jeden druhému do očí a poslouchali hlasy vycházející z kuchyně. Ten Selenin jsem poznala okamžitě, poposkočila jsem si, čapla Nialla a běžela do kuchyně.
"Ahój!" zaječela jsem, když jsem rozrazila dveře.
"Áááá!" zapištěla Sel, vyskočila ze židle a utíkala ke mně, aby mohla o 2 vteřiny později skončit v mém náručí. Bylo to úžasné, vidět ji zase po dvou měsících. "Konečně jste tady!" křičela štěstím a pak vykoukla zpoza mého ramena na Nialla, stojícího hned za mnou. Chudák, docela zděšeně stál a díval se kamsi do středu kuchyně. Podívala jsem se tam taky a zjistila, že u stolu si pohodlně sedí Justin a s úsměvem pozoruje mě se Sel.
"Nemohla jsem se dočkat." řekla jsem už klidněji a ještě jednou si ji k sobě hodně pevně přivinula, potom už jsme se pustily a přišlo na řadu seznamování.
"Čauko Dems." přišel ke mně Justin a objal mě. "To jsem netušil, že s sebou vezmeš i mého fanouška." zasmál se a díval se za mě.
"Haha, nech toho. Takže Justine a Sel, tohle je Niall, myslím, že víc ho představovat nemusím. A Justine, já být tebou tak jsem potichu, docela hodně ti konkuruje." vyplázla jsem na něj jazyk a udělala krok dozadu, abych mohla Nialla povzbudivě chytit za ruku a věnovat mu úsměv, o kterém jsem ho doufala, že ho trochu hodí do pohody.
"Ale prosímtě, na mě One Direction nemají!" zasmál se Justin a plácnul Nialla po rameni. "Tak ahoj, brácho!"
"Ale mají, nás je víc, takže máme větší možnost zaujmout všechny holky světa!" spustil provokativně Niall a já nechápavě zírala, jak sebejistě to řekl. Myslela jsem, že bude víc nervózní, ale on tak nejspíš jen vypadal, pravda byla trochu někde jinde.
"No, tak já bych taky One Direction tolik nepodceňovala, přece jenom ti kradou některé fanoušky!" zavtipkovala Selena proti svému příteli a přistoupila k Niallovi, aby mu mohla podat ruku. Pak ze sebe vydala větu "Těší mě." a odvrátila hlavu, aby na mě mohla hodit úsměv říkající 'Schvaluju ti ho!' a abych ho viděla jen já. Rozesmála jsem se, ale Justin se asi moc nebavil. Díval se docela naštvaně do země, chvilku bylo ticho, jak jsme ho všichni sledovali a potom k němu Sel přišla a zboku ho objala. Zvedl hlavu, usmál se na ni a dál bylo všechno v pohodě.
Všichni jsme si sedli, moje mamka přinesla nějaké pití, které si Sel s Justinem objednali, když jsme tu ještě nebyli a povídali jsme si. Justin má docela provokativní povahu, takže si pořád utahoval ze mě nebo z Nialla, ale my jsme mu to ochotně vraceli. Naštěstí to nemyslel špatně, nebyly to žádné narážky na osobní život ani na nic, co by se tě mohlo dotknout, byla to prostě jen sranda, doplňující konverzaci a mě osobně to kolikrát hodně rozesmálo, protože to ještě víc uvolňovalo tu atmosféru, která tady byla už tak dost volná. Nejvíc všechny pobavilo, když Niall uprostřed debaty o dotěrných novinářích pronesl...
"Já mám hlad!" Tato věta nás všechny donutila podívat se na hodiny a s překvapením jsme zjistili, že je půl deváté.
"No pecka, já mám od půl osmé rezervovaný stůl v naší restauraci!" zasmál se Justin. Rozhodli jsme se přece jenom vyrazit na večeři, ale s jednou malou změnou. Hladový Niall, vysmátý Justin a perfektně naladěná Selena trvali na tom, že půjde Niall s námi - no nezbývalo, než souhlasit. Můj, už officální přítel, se domluvil s Chrisem a pak jsme všichni čtyři nasedli do černého auta, které řídil Justinův nejslavnější bodyguard Kenny, a odfrčeli. Zábava po cestě neubrala na kvalitě, neustále jsme se něčemu smáli, jen s tou výjimkou, že jsem teď měla k Niallovi blíž, než předtím přes půl stolu.
Přijeli jsme nejspíš zadním vchodem, je to logické, alespoň nás nikdo neotravoval. Prošli jsme nějakým skladem, Niall se nadšeně usmíval, zatímco Justin se Selenou se předháněli v tom, kdo dokáže líp popsat, jak moc to tam znají a kolikrát už tam byli. Zastavili jsme se u velkých kovových dveří, které se otevřely, jakmile Justin někoho prozvonil. Bylo to perfektně vymyšlené, to se muselo uznat. Nějaký chlap nás zavedl ke stolu pro tři, přinesl čtvrtou židličku pro Nialla a začalo vybírání jídel. Já měla vybráno hned, Niall taky, to bylo nejspíš způsobeno tím hladem, ale ostatním to trvalo až moc dlouho. Pošťuchovali se u toho, a já sledovala Nialla, usmívajícího se do stolu a snažila se uhádnout na co myslí. Co je na tom stolu tak zajímavého? Nebo se usmívá, protože je šťastný, že je tu s námi? Vycítil můj pohled a se stále stejným úsměvem mi dal pusu na tvář. Po chvilce přišel číšník.
"Tak, co jste si vybrali? No teda... Počkat... " zasekl se a nechápavě těkal očima mezi Justinem a Niallem. "Co tady děláte? Teda chci říct - Co tady děláte společně? Pane Horane, neřekl jste mi, že dnes budete hostem pana Biebera, nečekal jsem vás tady!" vyletělo z něj. No, teď jsme se já, Selena a Justin tvářili stejně nechápavě, jako číšník předtím, zatímco Niall se vítězoslavně usmíval.
"Já to taky nečekal, nevěděl jsem, kam má Justin namířeno." zasmál se Niall.
"Takže jste tu naprostou náhodou? Tak to je vtipné, evidentně máte podobný vkus jako pan Bieber. Tak jako obykle?" otázka byla myšlena opět k Niallovi.
"Ano, jako obvykle. Děkuji moc." zakřenil se Niall a odvrátil oči od číšníka, načež nejspíš narazil na tři naprosto nechápavé ksichty, prahnoucí po vysvětlení.
"A vy ostatní?"
"Eh, já si dám zeleninový salát s kuřecím masem a perlivou minerálku." probrala jsem se rychle, zato Seleně to trvalo podstatně dýl. Nakonec si objednal i Justin se Sel a číšník odešel.
"Co... co to bylo, Nialle?" vyhrkla jsem ze sebe.
"Kradeš mi otázky." zabručel Justin.
"No, to bylo překvápko, co?!" zařechtal se Niall. "Vidíš, Justine, vedu 1:0!" křenil se dál.
"To jako né, já vás sem zavedl!" snažil se mu to vrátit Justin.
"Jo, ale jak vidíš, já sem chodím mnohem dýl a znají mě tu mnohem víc." ironicky se na něj usmál Niall. "Prostě tohle je moje oblíbená restaurace už dlouho a chodím sem hodně často, takže už mě tu znají a mají mě jako stálého oblíbeného zákazníka, nic víc v tom nehledejte." pousmál se, konečně upřímně. Ta poslední část věty byla mířena určitě ke mně, já už totiž přemýšlela o všech možných variantách, jak se může Niall znát s kdejakým číšníkem, dokonce jsem zvážila variantu, že mu dodává drogy pro nějakého kamaráda, bla, bla, nesmysl.
Když potom číšník přinesl veškeré jídlo a pití, kluci ho přemluvili, aby si za námi na chvíli sedl. Večer probíhal naprosto v pořádku, Justin stále vtipkoval, ale už ne tak moc na úkor ostatních, takže konečně lítaly jen všeobecné vtipy. S Niallem si skvěle rozuměli, byla jsem z nich nadšená. V povídání jsme se střídali, nakonec jsem si docela soukromě popovídala i se Selenou, zatímco kluci byli zabraní do debaty o nejlepším výběru kytary na koncert. Ne, že bych se k nim nechtěla přidat, ale využila jsem příležitosti, kdy jsem si Sel přitáhla na moji stranu stolu a tak jsme byli 'vypárovaní'. Byl to super nápad, vzít sem Nialla, ani jednou jsem nelitovala toho, že tu byl se mnou. Navíc jsem si nemusela připadat jako křen, protože si mě každou čtvrthodinu kontroloval a přitahoval blíž. Byl to báječný večer.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Brádlerová Zuzka Brádlerová | 5. října 2012 v 20:14 | Reagovat

Užasnej díl :) Zbožňuju tvoje ff :DD áá

2 Monnie Monnie | E-mail | 10. října 2012 v 18:44 | Reagovat

Kdy bude další díl ? :) je to úžasná povídka ! xx

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama