Like a skyscraper 5. díl

30. září 2012 v 21:14 | Týnka |  Like a skyscraper

5. díl
Autor: Týnka


Jen tak pro začátek - jsou s blogem trochu problémy, rád stávkuje, takže mi prostě zakázal pojmenovat článek, že je to 5. díl, takže jsem ho musela pojmenovat jako 6. díl - pokusím se to potom zpravit. Jinak, jsem ráda za každého čtenáře :) jo a ... komentáře jsou vítány! :)
"No wow, to nevím!" odpověděl Niall, na moji otázku o Liamovi a rozhlídl se po místnosti. Evidentně byl sám docela překvapený, kam se jeho kamarád poděl a Harry s Louisem taky neměli ani zdání, kde by mohl Liam být. Zajímavé, že se dokázal vypařit, a nikdo si toho nevšiml. Po chvilce spekulací na téma Liamova zdařilého 'úniku' jsme se rozhodli jít ho hledat. Niall a já jsme dostali na starosti podívat se po domě, Loui s Harrym se šli podívat do okolí domu a trochu projít zahradu.
Zatímco jsme s Niallem prohlíželi dům a vykřikovali u toho "Liame?!", seznámil mě s touto vilou a všechno mi pečlivě ukázal. A tak jsem se dozvěděla, že tohle je 'Dům One Direction' - jsou tu schovaní před světem. To je chytré, nejspíš proto jsou kolem zahrady ty třímetrové přírodní ploty, paparazzi nemají šanci přes ten hustý plot vidět. Niall mi ukazoval dům, každý z kluků mají svoji ložnici a koupelnu. Obří obývák a na stěně velká plazma, odpočívací pokoje, menší nahrávací studio, hudebna, garáž s pěti auty. Byla jsem docela překvapená, co všechno tady mají. A hlavně květiny - všude plno květin! V Niallově pokoji jsme se trochu zdrželi, ukazoval mi tam všechny svoje CDčka, nad velkou postelí měl plakát Justina Biebera a krásnou fialovou lampičku. Měl hrozně hezký pokoj, ale nejvíc mě zaujala ta postel. Veliká, nadýchaná, jako pro princeznu. Když jsem si prohlížela Niallovi staré fotky, ležící v rámečcích na komodě, lechtal mě a já pak spadla do té postele. Byla tak lehoučká, měkkoučká... Napadlo mě pár věcí, ale nakonec jsem se vymotala z velkého množství tenkých deček a vyskočila z ní. Ten plakát Justina Biebera mě rozesmíval, musela jsem Niallovi říct o tom, že dnes večer s ním jdu na večeři. To, že s námi jde i Sel, jsem řekla až po pár minutách, co Niall zrudnul a začal být protivný. Žárlí? Asi. No, jako provokace dobré. Toto malé zatajení mi pak pořád předhazoval a jako trest za to, jak jsem ho provokativně donutila k žárlivosti, si vybral, že mě přiveze domů až o čtvrt na osm, a já ho blíže seznámím s Justinem a Selenou. No, tak to bude ještě zajímavé...
Během 'prohlídky' domu jsme naprosto zapomněli na náš původní záměr - hledání Liama. Blbli jsme, smáli se a bylo nám dobře. Ještě dnes ráno by mě ani ve snu nenapadlo, jak se tohle všechno vyvine, naráz tady procházím cizím domem s Niallem ruku v ruce. Bylo to zvláštní, zvláštní ale krásné.
"Máme ho!" ozvalo se zezdola, zatímco jsme si já a Niall hráli se Zaynovou černou sprchou a Niall mi vykládal, jak musí mít Zayn všechno originální a dokonalé. Chytl mě za ruku a seběhli jsme schody. Harry a Louis se zase něčemu smáli a Liam něco popíjel.
"Tak kde jsi byl?" zeptal se Niall pobaveně, zatímco já se zastyděla, protože na nějaké hledání Liama jsme naprosto zapomněli.
"Na zahradě byl, až vzadu v altánku, volal s Danielle, blbeček!" vyhrknul ze sebe Harry, dřív než stačil Liam odpovědět.
"Ani nevíš, jak jsme se lekli, kde můžeš být." usmála jsem se směrem k Liamovi. Byla jsem opravdu ráda, že jsem ho viděla, měla jsem docela strach.
"Aspoň někdo hodný a respektující." zavrčel Liam na kluky a pousmál se.
"Prý hodný. Kdybych s tebou nebyl každý den, taky bych byl hodný!" provokativně mrknul okem Harry.
"Smůla, bitch." odsekla jsem Harrymu. Hrozně mě bavilo ho provokovat, obzvlášť pokud jsem měla v rukávu pár hlášek, které ho mohly uzemnit.
"Prý 'bitch'!!" napodobil Harry můj hlas. "No slyšeli jste to? A tohle je podle vás hodné stvoření jo? Pffff!" naštvaně si odfrknul a dupnul nohou o zem. A já tušila, že tentokrát zvítězím já.
"Harry, zklidni hormony, nebo ti je budu muset přikolíkovat na šňůru." zívnul si Louis a i když to bylo mířeno především proti Harrymu, vyznělo to, jako by byl na mojí straně. Liam s Niallem se trochu zasmáli, já se přidala k nim a Harry nechápavě pozoroval Louise.
"No jak myslíš, brácho..." naštvaně se podíval na Louise a pak odešel nahoru, nejspíš do svého pokoje.
"To se jako fakt naštval?" zeptala jsem se a docela nechápavě čekala na odpověď od kluků. Vždyť to byla sranda, to snad Harry nepochopil?
"Jo, ale ho to brzo přejde, neboj." věnoval mi Niall milý úsměv.
"Tak jo no... Ukážete mi teď ten altánek? A zahradu?" snažila jsem se o milý úsměv, i když otázka patřila především Niallovi.
"No jasně, já tě provedu!" ozval se Louis se smíchem a už se ke mně řítil.
"Zadrž kamaráde, tebe rád provedu já!" zakřenil se Liam a zachytil Louiho, letícího směrem ke mně, za mikinu. Potom si s Niallem vyměnili strašně zajímavý pohled. Něco jako 'Máš to u mě' a Liam Louise táhnul ke dveřím. Ten směšně sklopil hlavu a nechal se vést.
"Ehm, tak jsme tu sami!" trochu stydlivě se pousmál Niall. Bylo to tak roztomilé! Neudržela jsem se - a ani jsem se nechtěla držet, přišla jsem k němu blíž a objala jsem ho. Potřebovala jsem to, cítit něčí teplo u sebe, cítit tu oddanost, náklonnost, a všechno dohromady. Položila jsem si hlavu na jeho rameno, držela jsem ho pevně a on si mě k sobě ještě víc přivinul. Na chvilku jsem zavřela oči a vnímala jen nás, když jsem je otevřela, zírala jsem na svoji ruku, ležící kolem Niallova krku a na zápěstí nápis 'Stay'. Trochu jsem se od něj odstrčila, abych viděla i na druhé zápěstí. Nepřekvapilo mě to, že tam stále bylo slovo ,Strong', ale spíš ohromilo, v této chvíli mi to dávalo opět další smysl. Musíme vydržet. Musíme ukázat veřejnosti, že k sobě patříme. Musíme bojovat za nás. Musíme zůstat stejní a nenechat se ovlivnit médii, a potom bude náš vztah bezchybný a neohrožený. A jestli to tak nebude, tak to dopadne naprostým fiaskem. Vzpomněla jsem si na léčebnu... Br, naskočila mi husí kůže a trochu jsem se zatřásla. Snad si toho Niall nevšiml. Stál naprosto mlčky, a když jsem se na něj podívala, pozoroval mě, ale náznak toho, že by chtěl něco říct, jsem neviděla. Možná přemýšlel, co se mi vrtá hlavou, nebo čekal, až mu to povím sama.
"Stay strong." šeptla jsem. Trochu odvrátil hlavu, aby na mě líp viděl a z očí mu málem vyskakovaly otazníky. Nevím, co si myslel strašného, ale vypadal zděšeně. Usmála jsem se na něj, aby viděl, že je vše v pořádku a jakmile mu to došlo, rozzářil se do naprosto dokonalého úsměvu. Miluju tu naši řeč beze slov. Dala jsem mu letmou pusu na tvář a - ach bože, ty jeho oči! Díval se na mě tak krásně, oddaně, zamilovaně...
V tom jsem se vzpamatovala. Pořád tady stojíme, jako tvrdé y, přitom jsme měli dávno být na zahradě, dokud máme ještě čas. Uvolnila jsem se trochu z Niallova objetí a rozhlédla se po místnosti, abych našla hodiny. Nebylo tak těžké je najít, byly naproti nám. Bylo čtvrt na šest, takže máme asi půl hodiny, potom budeme muset jet ke mně domů a i když přijedeme později, stejně nám moc času nezbývá.
"No, tak jdem ven!" chytila jsem Nialla za ruku a otočkou se od něj odvinula, u toho jsem se smála jako malé dítě. Měla jsem tak dobrou náladu!
"Tak teď teprve uvidíš, kde trávím svůj volný čas!" povyskočil si a vyplázl na mě jazyk. Pak se otočil na botě a vedl mě ke dveřím. I když mě držel za ruku, měla jsem ji nataženou a šla jsem o krok za ním a prohlížela si ho. Šel naprosto bezchybně, nosík trochu nahoru, záda se mu pohupovaly ve stylu chůze, stejně jako jeho malý zadeček. Jejda, byla jsem z něj naprosto vedle. Vůbec jsem nevnímala cestu, takže jsem hned po prvním schůdku letěla dopředu na Nialla. Strašně jsem se lekla a zaječela, ale naštěstí jsem se o něj zachytila a nespadla.
"Kam se koukáš, když ne pod nohy?" smál se mi. On se vždycky všemu směje. Kdybych takhle spadla na Joa, tak by mi nejspíš trochu vyčítavě vynadal, protože "tohle kdyby se stalo na veřejnosti, tak mu tím můžu zkazit image". Ale ne, pryč, pryč, pryč s takovýma myšlenkama!
"Na toho nejlepšího kluka na světě." usmála jsem se na Nialla a on se zastavil. Musela jsem to říct, cítila jsem to tak v tu chvíli. Zvláštně se na mě díval.
"Na co teď myslíš?" zeptal se mě po chvíli, co se nejspíš snažil napojit se na moje myšlenky a slovo 'teď' silně zdůraznil.
"Na tebe." šeptla jsem. Tohle vysvětlení nepotřebovalo.
Z ničeho nic mě naprosto překvapil. Jedním rychlým pohybem ruky si mě chytil za spodní část zad a docela agresivně mě přistrčil přímo k sobě. Tou rukou mi šíleně drtil záda, jak mě pevně držel. Nechápala jsem, co dělá, ale věřila jsem mu. Snažila jsem se mu z očí vyčíst, co to mělo znamenat, naše nosy se dotýkaly, vpíjela jsem se mu do očí, a jak jsme tak stáli a dívali se jeden druhému do očí, trochu mě to děsilo. Jaksi zvláštně se na mě pousmál, ale ten úsměv byl trochu pokřivený, zvláštní. 'Neboj se, věř mu!' křičela jsem sama na sebe v duchu, protože už jsem opravdu docela bála. Pořád mě tak pevně držel a tvářil se tak neutrálně divně. Když už jsem si myslela, že takhle budeme stát snad půl hodiny, než mě pustí, opět mě překvapil. Dalším rychlým pohybem nahnul hlavu a silně mě kousl do rtu, držel ho a u toho se usmíval. Konečně to ale nebyl ten zvláštní úsměv, byl to ten upřímný. Jemně to bolelo, ale spíš mě to nutilo chtít víc, jenže jsem nemohla nic dělat, dokud mi tak pevně držel ret. Tohle mě mučilo, chtěla jsem víc, potřebovala jsem víc! Pořád stál, zubama mi držel spodní ret a já jsem si ho nechávala bezmocně drtit. Nakonec jsem to nevydržela a jazykem se snažila přinutit jeho zuby, aby mě pustily a já si s ním pak mohla dělat, co chci já. Možná ho to lechtalo, hodně se mu zvedly koutky, pořád mě ale držel. Už mě to nebavilo, rozhodla jsem se pro psychické vydírání, jazyk zastrčila zpátky do mojí pusy, sklopila oči 'k zemi' - vlastně spíš k jeho ramenům, dál jsem neviděla, a kdybych pohla hlavou tak by to mohlo bolet a nasadila jsem ignorantský, ale smutný pohled. A dolů, dívala jsem se dolů! Konečně vytušil, že se mi tohle nezamlouvalo a pustil můj ret. Zkontrolovala jsem si jazykem, jestli mi ve rtu nezanechal nějakou rýhu a samozřejmě, že tam byla - otisk jeho zubů jako vrata. Druhou rukou, kterou měl pořád podél těla, mě chytil za bradu a zvedl mi hlavu, aby se mi podíval do očí, já toho ale využila, takže jakmile jsem se nechala zvednout, hbitě jsem vystartovala k té škvíře, která mu mezi rty zůstala. Teď jsem ho drtila já. Snad na setinu sekundy zaváhal, byl asi hodně překvapený, ale to mu patřilo. Nejdřív jsem dělala jen jemné kroužky, kolem jeho ztuhlého a překvapeného jazyku, až když se vzpamatoval, začal nelítostný boj. Tlačila jsem mu jazykem na jazyk, jako bych mu ho chtěla strčit až do krku, tak dlouhý ale ten můj nebyl. Chvilku jsme tak bojovali, srdce mi tlouklo vzrušením. Zatímco jsme si to ústy rozdávaly, moje ruce se automaticky vzpamatovaly a přitahovala jsem si jeho hlavu ještě blíž, i když to už snad ani nešlo, zarývala jsem mu nehty do vlasů a užívala si to, jak byl blízko. Pak jsme ale zvolnili, líbal mě jen jemně a já mu to jemně vracela. Bylo to tak intenzivní. Niall ztrácel dech.
"Promiň." přestal mě líbat a šeptl. Otevřela jsem oči a dívala se na něj, jak mě sledoval a u toho se vydýchával.
"Budu ti muset zlepšit kondičku." usmála jsem se a on se na mě krásně zakřenil.
"Troufáš si na to?" uchechtl se provokativně.
"Že váháš." odpověděla jsem a dala mu malou pusu, abych zdůraznila, že to s ním myslím naprosto vážně. Andělsky se usmál a já málem upadla. Ještě, že mě pořád držel. Naprosto spontánně jsme se od sebe odvinuli, naše ruce se propletly a Niall pokračoval v prohlídce zahrady.
Chvilku jsme šli mlčky, asi jsme oba přemýšleli o tom, co se před pár minutama stalo, mně osobně lítalo hlavou spoustu otázek, především na tu část, kdy mi tak pevně držel ret. Pořád jsem nechápala, co tím sledoval.
"Můžu mít otázku?" zeptala jsem se a uchechtla se, znělo to vtipně.
"No jasně."
"Proč's mě musel tak trápit?" zakřenila jsem se na něj a rukou, kterou jsme se drželi, jsem ho trochu polechtala na jeho dlani. Niall se mi hodně smál.
"A trápilo tě to moc?" vykuckal ze sebe mezi smíchem a trochu si mě k sobě přitáhl levou rukou, kterou mi položil přes rameno.
"Jo, moc."přiznala jsem. Vůbec mi to nepřišlo tak vtipné jako jemu.
"Ale no tak." pohladil mě po rameni.
"Ale proč jsi to dělal? A proč ses u toho tvářil tak zvláštně a tak divně?" musela jsem se zeptat.
"Chtěl jsem tě překvapit, že ne vždy jsem hodný." nadhodil provokativně se smíchem. "Tak se nemrač, příště tě nebudu trápit tak dlouho." pousmál se a dal mi malou pusu na tvář. On si tu u mě umí zpravit.
"Jo, protože přístě budu trápit já tebe!" šťouchla jsem ho prstem do ramena a zasmála se.
"No tak to se těším!" usmál se a kousl se do rtu. "Pozor, už tam budeme!" upozornil mě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 1. října 2012 v 19:58 | Reagovat

Je to moc pěkný ááá těším se na další díl :D

2 Lexí Lexí | E-mail | Web | 2. října 2012 v 13:15 | Reagovat

Ahoj. U mě na blogu máte zveřejněný design, který objednala Týnka =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama