Like a skyscraper 2. díl

3. září 2012 v 11:48 | Týnka |  Like a skyscraper

2. díl
Autor: Týnka


Probudila jsem se až ráno, u mě doma v pokoji, ale pořád jsem byla v šatech. Vůbec jsem nechápala, jak jsem se tam dostala, ale neřešila jsem to. V prvé řadě jsem potřebovala sprchu. Když jsem se osprchovala a sešla po schodech do kuchyně, čekal tam na mě na stole vzkaz.
"Dobré ráno zlatíčko, prosím, až se vzbudíš, zavolej Danielovi, vše ti vysvětlí. Jídlo máš v troubě, já jsem na obchodní schůzce. Pá, máma." dočetla jsem si vzkaz a zase ho položila na stůl. Takže jsem doma sama. V obýváku na stole ležel můj diářek. Odpoledne mě čeká rozhovor pro jeden časopis, ale jinak mám celý den volný. Super! Hned jsem začala přemýšlet o plánech na celý den. Zvedlo mi to náladu.
Nasnídala jsem se, trochu se upravila a potom jsem zavolala Danovi. Jakmile mi to vzal, nenechal mě ani pozdravit.
"Ahoj Demi! Tak co? Nediv se, že ses probudila doma, ale arénu si neměla zaplacenou na další týden po koncertě, aby's tam mohla i spát…" zasmál se a pokračoval "Prostě jsme tě s Tobbym odvezli domů a potom už se o tebe postarala maminka. No ale teď ta horší část…" odmlčel se a chvíli bylo ticho "Dívala ses už do šuplíku? Řekl jsem tvé mámě, ať ti tam dá všechno nové. Bohužel, to budeme muset ještě nějak vyřešit."
No jasně… Můj šuplík. Vždycky když se něco děje, dává mi do něj mamka zajímavé články z novin a časopisů, které se týkají něčeho, co mě zajímá, nebo v těch horších případech i mě. V této chvíli se to bude určitě týkat mě. Vzpomněla jsem si na včerejší zmatek okolo Nialla a hned mi bylo jasno.
"Ne, ještě jsem se nekoukala. Co píšou?" zeptala jsem se a čekala, jak to začne okecávat, že já za to nemůžu a tak - celý Dan.
"No, radši si to přečti sama, ode mě by to neznělo tak hnusně věrohodně jako od těch redaktorů. Přečti si to a potom kdyžtak zavolej, můžeme to probrat."
"No dobře, už se těším, až si zas počtu, co pěkného o mě napsali." řekla jsem ironicky. Měla jsem dobrou náladu, takže mi nějaké trapné žvásty redaktorů, kteří na koncertě určitě ani nebyli, byly momentálně úplně jedno. Dostaly se jim do rukou fotografie a oni dostali za úkol domyslet si, co se tam asi vlastně stalo. Totálně ubohé… "A co ten dnešní rozhovor? Jestli je to s tím včerejškem tak žhavé, tak se dnes určitě nebude řešit nic jiného. Mohla bych to tam trochu objasnit a bylo by to v pořádku."
"Ano, o tom jsem s tebou chtěl taky mluvit. Máme tam být v 5, takže tě Tobby vyzvedne ve 4 hodiny ano? Potkáme se tam a ještě to probereme, až uvidíš ty články tak budeš možná mluvit trochu jinak." odpověděl, a trochu mě tím vyvedl z míry. Podle toho co mi řekl, se dalo vyvodit, že s těma článkama to bude asi hodně špatné. Ale snad ne, Daniel vždycky přehání…
"No dobře. Tak já jdu na ty články, trochu si mě vyděsil… Potom eventuelně zavolám ano?" naposledy jsem se zeptala a už rychle chtěla jít směrem k šuplíku.
"Dobře. Zatím se měj… A nenech si moc zkazit náladu!" řekl a položil to. Panebože, co to bude?? Začínala jsem mít vážné obavy. Ještě než jsem šla k šuplíku, který se pro mě v té chvíli rovnal citové sebevraždě, odskočila jsem si do špajzu. Rozhodla jsem se, že si pro jistotu vezmu s sebou čokoládu, jako záchranu. Potom jsem prošla kuchyní a vyběhla nahoru po schodech. V rychlosti jsem otevřela dveře a řítila se k šuplíku.
"MĚLO TO BÝT TAJNÉ RANDE? TAK TO ASI NEVYŠLO!" zakřičel na mě první titulek. Neváhala jsem a pustila se do čtení. Většinou se nestarám, co si o mně lidi myslí, ale někdy prostě musíš vědět, jak na tom jsi… Lekla jsem se. Nemohla jsem uvěřit, že to mohl napsat normální člověk.
"Dlouho jste už neslyšeli o velké Disney Star Demi Lovato (19) že? Proto není divu, že si tahle teen hvězda potřebovala trochu udělat reklamu! Na svůj koncert v Las Vegas si pozvala někoho, o kom se už delší dobu diskutuje, že by právě on mohl být jejím dalším přítelem - Nialla Jamese Horana (18) ze skupiny One Direction! Všechny nás ale překvapilo, že se Niall celou dobu schovával v šedé mikině a obyčejných riflích, protože se nejspíše snažil, aby si ho nikdo nevšiml. Že by se za Demi styděl? Nebo to mělo být tajné rande, o kterém nikdo neměl vědět? Měli se sejít v zákulisí? Ani jeden z nich se k tomu zatím nevyjádřil, ale možná nám Demi Lovato něco objasní v dnešním rozhovoru pro deník News, necháme se překvapit! V každém případě se to moc nevydařilo, na Nialla se při autogramiádě vrhlo několik faninek a srazily ho k zemi, takže ho vytáhli až bodyguardi! Měl pár lehkých zranění, ale spekulovalo se i o otřesu mozku! Teď už je miláček dívek po celém světě doma a je údajně v pořádku."
Dočetla jsem. Byla jsem zhnusená. Prý na sebe potřebuju poutat pozornost? To snad není pravda! Všechno to svedli na mě! Copak jsem si snad Nialla sama pozvala? To se mi snad jen zdá!! A opravdu nechápu, proč se o nás dvou diskutuje jako o budoucím páru! Nikdy už ho nechci vidět! Prej rande! Nikdy! A kdyby ten otřes mozku opravdu měl, jen bych mu to přála!
"Blbec!!" zakřičela jsem do prázdného pokoje. Článek jsem hodila do šuplíku, kterým jsem silně křápla. Ty ostatní vymyšlené spekulace už jsem číst nepotřebovala. Rozbalila jsem si čokoládu a hodila sebou na postel. I kdybych měla být tlustá jak vepř, teď tu čokoládu potřebuju jako sůl!
Chvíli jsem ležela, jedla a přemýšlela. Zklidnila jsem se a snažila uvažovat logicky. Jak to mám dnes odpoledne okecat? Když jim řeknu pravdu, bude to vypadat, že Niall přijel na můj koncert, aby mě překvapil, protože mě chce. Což je možná pravda, a ani by mi to možná moc nevadilo, protože jsem si uvědomila, že mi Niall rozhodně není lhostejný, novináři to ale vědět nepotřebují. Ale ne… už i uvažuju o nesmyslech.
'Niall mě nechce a mně to nevadí, protože je to jen kamarád.' přesvědčovala jsem se v duchu. Musím mu zavolat. Ano! Zavolám mu a zeptám se ho, co mám říct v tom rozhovoru, aby to neuškodilo ani jemu, ani mně. Přece jenom, týká se ho to taky, musím s ním o tom mluvit. Prostě musím.
Zatímco v telefonu znělo nepříjemné "CRRR CRRR", čekala jsem, až mi to zvedne. Byla jsem nervózní. Co mi asi řekne? Jak se zachová? Začínalo mě nepříjemně bolet břicho. Nezvedal to. Tak jsem to položila a zavalila si hlavu do růžového polštáře, na kterém byl potisk fotky mě a Sel, jak se objímáme. Dala mi ho k osmnáctým narozeninám. Kdyby tu tak teď byla se mnou! Potřebuju poradit! Taky jí potom zavolám. Já si snad začnu psát seznam, komu všemu musím zavolat. Nejdřív chvíli počkám a zkusím znovu zavolat Niallovi. Prostě se s ním musím domluvit, bez toho to nepůjde… Při vzpomínce na Nialla mě začlo zase bolet břicho od nervů. Proč k sakru? No nevadí. Potom zavolám Danovi, oznámím mu, jak jsem se domluvila s Niallem a ať si promyslí, co bude dál. Nechám to na něm, je tu přece od toho aby mi radil a zařizoval podstatné. Přinejhorším si poslechnu jeho názory a rozhodnu se sama. A nakonec zavolám Sel. Ta mi pomůže nejlíp zhodnotit celou situaci, a pokud se něco pokazí, zvedne mi náladu. Super, plán na minimálně další hodinu mám.
Znovu jsem volala Niallovi, znovu mi to nevzal. Buď dělá mrtvého brouka, nebo se něco děje. Až teď mě napadlo podívat se na hodiny. Bylo 9:30. Tak to možná ještě spí… Představila jsem si ho, jak spí, sladce se usmívá ze spánku a do toho mu zvoní telefon u postele, probudí ho to, ale zvednout to nestihne, tak si celý rozespalý zase lehne a usne. V té chvíli jsem si byla stoprocentně jistá, že to tak bylo. Zavolám mu později, do 4 hodin času dost.
Vstala jsem z postele a zapla si počítač. Najela jsem na Twitter a jen potají sledovala, co tam lidi píšou. Je to super, že se nikdy neukazuje, zda jsem nebo nejsem právě online. Nikdo tu situaci kolem mě a Nialla neřešil, kromě pár jeho faninek, které na mě psaly podivné závistivé komentáře, ale to se dá pochopit. Chtějí ho taky, i když ho vůbec neznají…
"There's nothing I could say to you, nothing I could ever do to make you see, what you mean to me…" hrála písnička od Avril. Hrozně jí obdivuju a tato písnička mi hodně pomohla, když jsem se léčila z bulimie. Začla jsem si zpívat s ní. Až při refrénu mi došlo, že mi vlastně někdo volá, jinak by to nehrálo!
"Ehm... Haló?" vzala jsem to a ještě pořád přemýšlela o tom, jak mi to teď vůbec nemyslí. Někdo mi volá a mě nedojde, že mi mobil nezačne jen tak sám od sebe hrát. No však proč ne… zasmála jsem se sama sobě.
"No ahojky Dem, tak co jsi potřebovala? Já spal jako poleno, nikdy mi nevolej dřív než ve 12!" zasmál se Niall a já byla zase překvapená, jak milý a příjemný má hlas. Já když ráno vstanu a mám hned někomu volat, tak jsem jako majzlá po hlavě.
"Pro přístě si to zapamatuju, neboj!" smála jsem se, "Ty mi radši pověz, co mám dnes říct novinářům? Už víc než 2 měsíce je naplánovaný rozhovor, dlouho jsem to odkládala, ale nakonec to vyšlo na dnešek. No hádej, co je bude momentálně zajímat asi nejvíc?" zeptala jsem se, i když odpověď byla předem jasná. Začal se do telefonu hrozně smát. Nechápu co ho tak pobavilo na tom, že se budu za pár hodin někde potit, a snažit se vysvětlit ten jeho včerejší zkrat. Navíc si při tom potřebuju udělat co nejmenší trapas.
"Ty si to teda umíš zařídit!" smál se mi a to se mi nelíbilo. "Je to vtipný, že zrovna den po mé nečekané návštěvě máš rozhovor a budeš to asi muset objasnit… Hm… Nevím, musíš to nějak okecat." Odpověděl už klidnějším hlasem. Možná mu konečně došlo, že to asi zas taková sranda nebude.
"Díval ses vůbec na nějaké noviny nebo články?" sklopila jsem oči směrem k mému šuplíku, který mi před půl hodinou málem způsobil infarkt.
"Ne nedíval, ale určitě tu něco bude, počkej, kouknu se." odpovídal tak vyrovnaně a sebejistě. Nechápu, jak pořád zůstává tak v pohodě… S klidnou hlavou teď půjde a přečte si všechny ty žvásty, co o nás píšou, ještě se tomu možná zasměje.
"No to se podívej," sarkasticky jsem se usmála a doufala, že to přes telefon nepoznal "já jsem se tam dozvěděla, že's měl možná otřes mozku! Chudáček Niallerek." smála jsem se mu do telefonu tentokrát já. Chvíli bylo ticho, asi byl začtený do něčeho, co doma našel. Po chvilce začal skoro křičet do telefonu, až jsem se lekla.
"No to si děláš ze mě srandu?! To jsou kreténi! Proč bych se za tebe měl stydět??" vyřval to ze sebe a potom jsem slyšela, jak se vydýchává. Aha… Tak tohle měla být ta jeho chladná hlava? Zasmála jsem se, jak jsem to špatně odhadla a zapřemýšlela o tom, co právě řekl. Vůbec mu nevadí, že spekulují o tom, že na sebe úmyslně poutám pozornost, ale vadí mu, že tam píšou, že se za mě nejspíše stydí? Nechápala jsem jeho logiku.
"Ehm… Nialle, to je opravdu to jediné co ti vadí?" neubránila jsem se sarkasmu.
"Ale samozřejmě, že ne." oddychnul. "Píšou, že sis mě sama pozvala, abys na sebe upozornila. To je trapný, vůbec nikdo neodhalil moje překvápko? Nikdo nepochopil můj humor? To jsou lamy! Musíš jim to dneska říct! Řekni jim pravdu, že jsem tě přijel překvapit, a že ani ty's to nečekala. No a potom se to trochu zvrtlo." usmál se, cítila jsem to i přes mobil.
"Budou si myslet že… ehm… no prostě že nejsme jen kamarádi." vydala jsem ze sebe trochu nejistou odpověď. Nevěděla jsem, co si o tom myslí on a jestli mu tohle tvrzení, že jsme budoucí pár, vadí, nebo by ho uvítal.
"No a co!" začal se smát a tím mě totálně vyhodil z míry. "Ať si to myslí!"
"A tobě to… jako nevadí?" musela jsem se zeptat. Dívala jsem se na podlahu a netrpělivě čekala na odpověď.
"A proč by mi to mělo vadit?" usmíval se na mě přes telefon. "Jen ať to všichni vidí, jak se máme rádi." Aha? On si snad myslí, že za pár týdnů budeme opravdu spolu a všichni nás budou přirovnávat k páru snů. Ne že by mi to vadilo, ale na rozdíl od něj, já mám svou hrdost.
"No když myslíš. Až se mě budou ptát, jaký spolu máme vztah, budu se jen nenápadně pochichtávat!" začla jsem se smát při představě, jak budu sedět na židli a předstírat stydlivý smích aneb 'my spolu nic nemáme'.
"No klidně! A potom se spolu zasmějeme tomu, co o nás budou psát!" křenil se. Musela jsem se začít smát taky, tohle prostě nešlo. Ještě před chvílí jsem říkala, že ho už nikdy nechci vidět a teď se s ním domlouvám na tom, jak budu předstírat, že spolu něco máme. I když by mi možná ani nevadilo, kdybych to nemusela jen předstírat. Niall je mi sympatický už dlouho. Obdivuju jeho postoje a názory na věci, navíc je příjemný, milý a… hezký. No sakra. O tomhle bych fakt přemýšlet neměla. Sama jsem se lekla svých myšlenek. Nechtěla jsem si připustit, že k němu pomalu přestávám cítit jen kamarádskou náklonnost.
"Promiň Nialle, už budu muset končit. Tak se zatím měj." zavěsila jsem. Když jsem si v hlavě znovu přehrála náš rozhovor, přišlo mi to hloupé. Tak jsem se vyděsila, že Nialla chci, až jsem zapomněla na všechno ostatní a ani nepočkala, co mi odpoví a zavěsila. No, třeba se ještě ozve. Přemýšlela jsem, co jsem to chtěla udělat po telefonátu Niallovi. Nemohla jsem si za boha vzpomenout. Sešla jsem dolů, že se napiju a na stole našla znovu papírek od mamky. Vzkaz ať zavolám Danovi. No jasně! Bylo chytré, že jsem ho hned nevyhodila do koše.
Obeznámila jsem Daniela s celou situací, že prostě řeknu pravdu a ještě něco navíc. Z toho, že jsem chtěla nenápadně naznačit jak to mezi námi s Niallem "je", nebyl vůbec nadšený. Nadával, že se o nás začnou noviny ještě více zajímat, když začnu dělat pochybnosti o našem kamarádském vztahu. Já jsem si to ale vymluvit nenechala, přišlo mi to jako skvělý nápad, udělat si z novinářů trochu srandu a potahat je za nos. Konečně bych pak byla já ta, která má navrch. Navíc… když se to tak vezme, možná s Niallem opravdu za pár týdnů nebo měsíců nebudeme jen kamarádi. Podle toho, jak se mnou mluvil, jsem měla pocit, že lhostejná mu rozhodně nejsem. A já si v té chvíli byla jistá tím, že on mě momentálně zajímá ze všech kluků nejvíc. Zajímavé, jak jsem dokázala během chvilky změnit názor. S Danielem jsem se rozloučila a přísahala si, že tohle si prostě vymluvit nenechám a v rozhovoru řeknu vše, co uznám za vhodné.
Pořád jsem měla spoustu času a do oběda taky ještě nějaká ta chvíle zbývala. Už po několikáté za tento den jsem vzala mobil a vytočila Sel.
"Eh, ehm… Ano?" zvedla to roztržitě.
"Ahojky, tady Demi. Potřebuju ti něco důležitého říct!"sama jsem se lekla, jak se mi na konci věty zlomil hlas. Asi to muselo znít děsně.
"Jo, jasně, hned budu jedno velké ucho… Justine, sakra počkej chvíli!" začala se smát. Takže Justin byl s ní? Tak to si na mě čas nenajde. Vždycky to tak je. Když s ní nejvíc potřebuju mluvit, tak je s Justinem. Mám ho ráda a nemůžu mu dávat za zlé, že chce být se svou přítelkyní neustále, když má volný čas, ale já jí taky potřebuju! Chápu, kolik pro sebe znamenají. Vzpomněla jsem si na Joa. Ta vzpomínka bolela, tak jsem ji hned zase zahnala. Ale Justin mi skoro nedává příležitost být s mojí nejlepší kamarádkou. Neviděla jsem jí 2 a půl měsíce.
"Tak to já zavolám pozdějc." řekla jsem a chystala se položit to. V takovýchto chvílích, když je Sel s Justinem, většinou prostě ustoupím. Nemá smysl hádat se, kdo je pro ni důležitější, jestli já nebo Justin. Stejně by to byl on. Vždycky on.
"Ehhh," zase se smála "nebo víšco? Já stejně asi za hodinku půjdu domů, protože Jus jede do nějakého rádia, tak zavoláme na Skypu jo? Mimochodem pan Bieber tě pozdravuje!" křenila se do telefonu, ale já na tohle neměla vůbec náladu. Nesnáším to, když musím být druhá. Až když Justinek nemůže, je na řadě Demi. Super…
"Jo tak se pak ozvi. A taky pozdravuj toho blbečka!" zavtipkovala jsem, aby nevěděla, jak mě to štve, i když ve skutečnosti jsem to myslela naprosto vážně. Zasmála se tomu. Justin to ale asi slyšel taky a vytrhnul jí telefon z ruky. Slyšela jsem, jak Sel protestuje a trochu piští.
"Ty, Demetrio!" řechtal se Justin "Kdo je tady blbeček? Do blbečků si běž nadávat tomu svému blonďákovi, který kvůli tobě měl otřes mozku!" trochu zakřičel a potom se hrozně smál svému rádoby vtipu. Slyšela jsem, jak se tomu směje i Selena. Mě to teda vůbec vtipné nepřišlo, jen mě ještě víc vytočili.
"Běž někam, Justine, nevíš nic…" řekla jsem a doufala, že to znělo co nejhnusněji. Položila jsem to. Neví o tom vůbec nic, a když to chci Sel vysvětlit a povykládat, tak nemůžu. A ještě má blbé kecy?! To je zas den tohle.
Zapla jsem si televizi a chvíli jen tak koukala na reklamy, které tam běžely. Pak jsem se rozhodla, že si pustím něco, nad čím se odreaguju. Prohrabávala jsem se mezi filmy a našla 'August Rush: Melodie mého srdce'. Ještě před rokem to byl můj oblíbený. Dívala jsem se na to s Madison snad každý volný den, kdy jsem byla doma. Škoda, že teď musí být ve škole, chtěla bych, aby se na to podívala se mnou, znovu. Ty její dětinské názory jsem přímo milovala. Musela jsem si to pustit.
Až když film po hodině a půl skončil, vzpomněla jsem si na Sel. Vyběhla jsem nahoru do pokoje a myslela si, že už budu mít na Skypu půl hodiny nepřijatý hovor. Přiběhla jsem tam a nic… Ani zpráva, ani hovor. 'No jasně, je s Justinem, co bys čekala?' řekla jsem si pro sebe. Stejně už jsem na ní neměla náladu.
To byla pohodička. Sice venku bylo pod mrakem, ale ani mi to nevadilo, protože jsem byla ráda, že můžu být doma. Během zbytku dne už se Selena neozvala a ani nikdo jiný neotravoval. Odpočívala jsem, sledovala televizi, filmy, poslouchala hudbu a přemýšlela. Hodně jsem přemýšlela o Niallovi. Je to vlastně super kluk.
Čas utíkal až zatraceně rychle a čtvrtá hodina se blížila. Vzala jsem si na sebe volnější kraťásky a fialový nátělník. V koupelně jsem sladila barvu nátělníku a očních stínů a jemně se nalíčila. Stejně snad nikoho nepotkám. Ve čtyři hodiny přesně tu byl Tobby jako na koni. Překvapilo mě, že v autě už čeká i Dan, ale tak to jsem mohla čekat.
Už při vstupu do auta se na mě Tobby vyčítavě podíval a spustil. "Demi, řekni mi, že to nemyslíš vážně! Vím všechno! Přece nechceš dát těm mediálním zrůdám další záminku, aby o tobě mohli napsat ještě hnusnější články?! Pomluvy se prodávají dobře, obzvlášť když je nad nimi otazník. Pokud budeš mlžit a jen letmo naznačovat, že spolu s Niallem něco máte, bude to jen trapas a stejně nakonec vyjde najevo, že jste si z nich chtěli jen udělat srandu!"
Poslouchala jsem ho a chvíli jen vstřebávala informace. Neměla jsem náladu na to, abych jim začala vysvětlovat, proč to tak chci. Chtěla jsem mít tento rozhovor co nejdřív za sebou a zavřít se zase do svých vlastních myšlenek. Věděla jsem, že oba čekají, co jim na to odpovím.
"A co když to není jen sranda? Co když spolu opravdu něco máme a nechceme to dál skrývat, hm?" vsadila jsem na taktiku útoku a doufala, že teď oba zmlknou a budou nejméně 10 minut přemýšlet, jestli jsem si dělala srandu, nebo jak jsem to vlastně myslela. Doufala jsem správně. Bylo ticho a ve zpátečním zrcátku jsem viděla, jak se Daniel dívá z okna a hlavou se mu určitě hemží spousta různých psychoanalýz, které je třeba prozkoumat. Tobby dělal, že se šíleně soustředí na cestu, přitom jak ho znám, tak cestu si hledal už doma a jede na jistotu. Nechala jsem je v tom podusit a byla ráda, že jsem měla klid. Dívala jsem se z okna a přemýšlela, proč vlastně tak strašně chci jít a předstírat že jsme s Niallem skoro pár, když to tak ve skutečnosti není. Možná malá pomsta za to co o mě psali? Nevím proč, ale záleželo mi na tom, aby se to dostalo ven a bylo mi jedno, že mě třeba bude nesnášet několik tisíc Directionerek.
"To's nemyslela vážně že? Vy spolu nic nemáte a to, že chceš, aby si to lidi mysleli, že spolu něco máte, je jen proto, že tě štve, co si o tobě myslí teď, tak chceš, aby si o tobě mysleli něco jiného než teď a je ti úplně jedno co to bude žejo?" prolomil ticho Tobby a ta jeho šíleně zkomolená, ale pravdivá věta mě zase přesvědčila o tom, že i tenhle můj 'balvan' má mozek a hlavně srdce. Jo, asi zase dokázal odhadnout situaci naprosto přesně, dokonce to dokázal popsat líp než já.
"Jo." šeptla jsem a doufala, že tahle odpověď bude stačit. Evidentně nestačila.
"Tohle ale přeci nechceš! Demi…" promluvil Dan a chvíli se odmlčel, protože čekal, až se na něj otočím a podívám se mu do očí. "Ty tohle nechceš. Může tě to zničit! Spousta holek po celém světě tě bude nesnášet, protože si budou myslet, že's jim ukradla Nialla a myslím, že producenti One Direction taky nebudou nadšení, až se o tom dozví. Oba budete mít jenom komplikace a to všechno bude jen kvůli tomu, že nechceš, aby si o tobě lidi mysleli, že na sebe chceš upoutávat pozornost! Popřemýšlej nad tím ještě, prosím, můžou tě opustit fanoušci, kteří tě protě budou brát jako holku, která jim ukradla Nialla. Moc dobře víš, jak dřív kvůli Justinovi spousta holek nesnášela Sel! Oni tě opustí!" poslední větu zdůraznil, věděl, že přesně tímhle mě dokáže odzbrojit.
"Ne, ti praví zůstanou." procedila jsem mezi zuby a sebevědomě se otočila, aby neviděl můj výraz v tváři. Dělala jsem, že se dívám z okna, ve skutečnosti jsem to, co bylo mimo auto, nevnímala. Dostal mě. Měl pravdu. Asi tohle všechno bylo kvůli té hnusné větě. 'Dlouho jste neslyšeli o Demi Lovato že? Není divu, že si chtěla udělat reklamu…' Přesto jsem ale měla pocit, že i když mě to může zničit, tak mi to může pomoct. Jestli do budoucna mezi mnou a Niallem něco bude - a já tomu během dnešních dlouhých hodin přemýšlení skoro uvěřila, bude jen dobře, když se na to média připraví.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama