Ne, že bych nějak nutně musela téměř každý týden napsát článek o daném tématu týdne, ostatně - za minulý týden psala Šárka. :D Ale témata, která mi něco říkají mě přímo nabádají k psaní článků. Jen tak k minulému tématu o charakteru člověka - taky to nahlodávalo mou mysl, ale nakonec jsem to přenechala Šárince, protože já sama, bych opět napsala dlouhou přechytračelou slohovku a stejně bych nakonec zabočila od tématu a zabrouzdala někam úplně mimo charakter člověka. ;)
,,Já věřím na víly a jo a jo!!" - ta posvátná věta z pohádky Petr Pan :) Ani se tolik nebavím na dané větě, jako na okolnostech, za kterých tuto větu ráda používám dodnes. Občas neuškodí udělat si srandu ze svého dětství, těch malicherných starostí a každodenních trablí. A řekněme si to na rovinu - ruku na srdce, kdo z Vás nějaký ten čas věřil, že když se řekne ,,Víly neexistujou!" tak jedna z těch malých roztomilých stvoření s křidélky umře? Já teda ano. Moje starší sestřenice si ze mě občas dělávala srandu a pokřikovala, že víly neexistujou a že na ně nevěří, zatímco já běhala po domě a s mokrýma očima žalovala, kolik víl už stihla zabít. I když jsem to tehdy brala jako tragedii, teď se tomu směju a s úsměvem vzpomínám :)
Pro dnešek stačí, dlouhé romány jsou u tohohle tématu zbytečné, protože nic nedokáže dokonale popsat krásu našeho dětství, ať už máte vzpomínky na víly, nebo na auta :)







Tak tuhle větu používám dodnes - je legendární :) Bylo to krásné období, škoda, že když řeknu tuto větu mezi mladšími, tak už není tolik známá... :)