Blondýna v kuchyni & tofu pomazánka

8. srpna 2014 v 13:52 | Týnka |  Diary
Po hodně dlouhé době se ozývám a teď dokonce s receptem! Jak už samotný název článku říká, Týna se dnes rozhodla opět si něco připravit. Titulek "blondýna v kuchyni" se mi prostě jen líbí, neberte to tak, že jsem nějaké totální poleno. Vlastně bych řekla, že už jsem s naší kuchyní docela kamarádka. Po tom, co jsem se stala vegetariánkou, mi ani nic jiného nezbylo, moje rodina totiž zůstala masožravá.
Během mé ranní cesty od doktorky na poštu jsem se zastavila na chvíli na wi-fi v našem krásném Zlatém jablku (velká chyba!). Dozvěděla jsem se pár novinek, které mi nejenom zkazily náladu, ale taky pěkně rozklepaly kolena. A tak jsem sebrala poslední peníze a skočila si do Billy. Vzhledem k mým (rádoby) posilovacím technikám, jsem jako první skočila pro tvaroh a pak si vzala bylinkové tofu. Měla jsem ho omrknuté už tak 100x, ale nikdy se mi do něj moc nechtělo (copak něco může mít na dokonalé uzené tofu?!). Pak jsem nabrala dalších pár blbůstek a naštvaně utíkala na poštu a domů.
A teď k receptu.
Chtěla jsem si udělat boží pomazánku. Ale já se neumím držet receptů, radši experimentuju, naházím do toho vše, na co mám chuť a ono to pak nějak dopadne.

Takže moje ingredience:
Bylinkové tofu
Bílý tvaroh
2 malé cibule (může být míň, já mám ráda, když v pomazánce něco "plave")
2 stroužky česneku (taky může být míň, ale česneku není nikdy dost)
Bazalka
Sůl
Mletá červená paprika (možná být nemusí, ale já ji prostě miluju!)
Půl lžičky droždí (jen tak pro radost)
Dva malé brambory (zbyly mi od oběda, tak proč to tam nehodit)
Mléko podle potřeby, záleží, jak hustou pomazánku chcete

A postup je jednoduchý, já jsem si tofu trochu nakrájela, přihodila tvaroh, nakrájela cibulku a brambory (vy si je nazapomeňte nejdřív uvařit :D), hodila to do toho spolu s prolisovaným česnekem, osolila, přidala spoustu bazalky a mleté papriky, dodala droždí, zalila mlíčkem a celé pořádně frrrrrrrrrrrrrrrrrr, promíchala. :)
Pak jsem si to natřela na můj oblíbený kukuřičný chlebíček, přidala nakrájenou červenou papriku a tradaaaaaa. Dokonce i mojí sedmileté sestře to chutná.
Tak pokud se někdo rozhodne vyzkoušet můj právě vynalezený recept, jak už to u všeho co si dělám bývá (já se prostě neumím držet receptů :D) tak potom dejte vědět, jak vám to chutnalo! :)

U mě to dopadlo takhle:

Tak, a večer si běžte zaběhat! Myslím to s vámi přeci dobře. :)

Tak zase někdy... Vaše Týna :)
 

Believe by Justin Bieber

19. dubna 2014 v 19:54 | Týnka |  Diary
Opět jsem se vám delší dobu neozvala. Asi před měsícem jsem dostala nový mobil, takže se veškeré mé působení na mém vlastním notebooku omezilo na minimum a prakticky se dá řici, že mu teď vládnou mé sestry. Začlo platit nepsané pravidlo ,,Chceš si něco vyhledat - najdi si to přes mobil." a já jsem vyřízená. Nebudu lhát, opravdu se mi nechce bojovat o to, urvat si ten notebook abych sesmolila něco na blog. Ale tak když už teď ten čas mám a sestry jsou ve vaně, tak vám tedy něco povím!
V úterý jsem konečně byla na novém filmu Justina Biebera - Believe! Premiéru měl už minulý čtvrtek, ale to jsem ještě ležela v horečkách.
Hned po škole jsme si šly s nejlepší kamarádkou koupit lístky, potom jsme si daly oběd (sýrový salát, mňááám!), koupily bubble tea, popcorn, oříšky... Zkrátka byly jsme vybaveny vším potřebným a šup do kina! Vešly jsme do sálu a byly (jako obvykle) nejhlučnější. Pod námi seděly dvě moc milé Belieberky se kterými jsme se hned daly do řeči a seznámily se. Pro super atmosféru jsme kolem nastříkaly Someday a čekaly na začátek filmu. I přes moji jistotu, že opravdu brečet nebudu, jsem se rozbrečela ještě před tím než samotný film vůbec začal a... vlastně jsem ho probrečela skoro celý.
Ale bylo to úžasné! Ani nevím co k tomu říct. Dokonalé. Skvělé. Boží.

A teď už sestry vylezly z vany, takže mám 3 minuty než mě odstřelí dvojí kostnatou nohou. Zatím paaaaa!

Staying Strong

27. února 2014 v 17:43 | Týnka |  Diary
Minulou středu jsem Vám psala, že si půjdu pro Staying Strong. Tak vám k tomu tedy něco povím! Šíleně jsem se na to těšila, hned od samotného raního probuzení. Přežít těch devět hodin ve škole bylo složité, nálady se mi měnily snad každou půl hodinu. Chvilku jsem fňukala kvůli problémům ve vztahu, chvilku zase nadšeně pokřikovala že budu mít Staying Strong, stěžovala si že mám hlad a následně do sebe běhm vteřiny hodila Bílé kaštany, o pár minut později se zděšeně snažila našrotit německé Ich freue mich, du freust dich...
No ale zvládla jsem to a tak jsem po škola čapla nejlepší kamarádku, která měla 15min čas než jí jel autobus a běžela to s ní koupit. Paní prodavačka se na mě dívala trochu podezřele, nevím jestli to bylo mými modrými vlasy nebo neskrývaným nadšením, které jsem předvedla celému obchodu.

Ale ano, mám Staying Strong!
Je to naprosto úžasná kniha, za ten týden co ji mám jsem z ní nadšená. Dokážu si díky ní najít každý den nějaký ten volný čas sama na sebe, jen si sednout a přečíst si tu stránku na ten určitý den. Za prvé to zvedá náladu, za druhé uklidňuje a za třetí dodá odvahu, víru a naději. Nechápu, jak dokáže každý den najít něco, čím tě inspirovat. Je to prostě Demi.
I když dnes si musím postěžovat. Úkol pro dnešní den je sepsat si svých 5 dobrých vlastností. Našla jsem jednu, ale dál jsem docela bezradná. Buď jsem bez dobrých vlastností, nebo jsou neviditelné. :D
 


Když se usměje štěstí...

19. února 2014 v 19:41 | Týnka |  Diary
Pokud nemáte náladu na svůšku keců o mém životě, zase se otočte a utíkejte ven (je tam krásně) ale žádná moudra dnes nečekejte. :D I když... uvědomila jsem si jednu věc a tu si tedy přečtěte!
Když máte depky, je vám na nic a jste přesvědčení o tom, že je vše na hovno, tak se vám nic nedaří, right? A potom se zvednete ze dna a jakmile se přesvědčíte o tom, že to prostě BUDE dobrý, tak se vám dařit začne. Sice třeba v úplně obyčejných věcech, ale postupně to přichází a vy si všímáte, že se vám poslední dobou stávají čím dál častěji ty malé milé náhody, které vás nutí k úsměvu. :) A tak to prostě je, víte? :) Takže... zvedněte zadky, přesvěčte se o tom, že všechno bude dobrý a ono bude. :) Slibuju. A kdyby ne, jsem tu pro každého kdykoliv. :)
Tak a teď už můžete klidně odejít a začínají ty moje kecy o životě. :D Rozhodla jsem se, že vám popíši můj víkend, protože to prostě stálo za to.

Pátek
Ranní vstávání proběhlo kupodivu naprosto bez problémů, asi to bylo způsobeno tím, že mě čekalo pouze naše zkrácené vyučování. Čtyři hodiny ve škole uběhly jako voda (navíc jsme celou dobu tajně sledovali hokej s Lotyšskem:D), o přestávce jsem s Tiny a holkama ,,oslavila" Valentýna (daly jsme si čokoládové muffinky se kterými jsem se ve čtvrtek pekla celé odpoledne, mňam, fakt se mi povedly!). Po škole jsem jela s Tiny a Verčou do města, legálně už jsme nakoupily alkohol na večer (už je mi osmnááááct, tralala!) a potom jsme s Tiny zamířily ke mně domů. Daly jsme si kafe a šlo se na věc - barvení vlasů! Upřímně, byla jsem vystresovaná jako nikdy, ten strach když nevíš, jak ti bava chytne a jak budeš vypadat, no to byla pecka. Ale nakonec to dopadlo dobře...

Týna má modré vlasy!
Ano, jsem z nich naprosto nadšená. :3 Pamatuju si, jak jsem už o vekých letních prázdninách mluvila s nejlepší kamarádkou a říkala jí, že bych na moje narozeniny chtěla modré vlasy aby mi to ladilo k očím. Během toho půl roku jsem o tom mluvila snad 100x. Sice mě mezitím stihla předběhnout Demi, takže si teď většina lidí myslí, že mám modré vlasy protože je měla ona, ale tak ať si myslí co chtějí a ať mi třeba nevěří, I don't care. :)
Potom jsem jela s Tiny do města, daly jsme si Bubble tea, vyfotily jsme se (pohledy zejména postarších obyvatel našeho města opravdu stály za to), doprovodila jsem ji na nádraží a utíkala domů. Trošku jsem pomohla mamce doma a juhuuuu, let's party! Byl to super večer! :)

Jediné páteční mínusko - ještě nepřišlo Staying Strong. :D

Sobota
Probudila jsem se v devět. Bylo mi blbě. Ležela jsem do desíti. Bylo mi blbě. V deset jsem musela vstát a jít pomáhat, ale... bylo mi blbě. :D Taťka mě donutil vypít sklenici vody, aby mě tolik nebolela hlava, to se ale ukázalo jako obrovská chyba, hned jsem to totiž vyblila. :D Pak jsem do jedné hodiny ležela, taťka se sesrama odjeli na oběd a já se až po jedné hodině byla schopná zvednout a jít se sebou něco udělat. Dala jsem si jablko a s mamkou se dívala na hokej USA - Rusko... To byla jediná výhoda toho, že mi bylo blbě - mohla jsem se beztrestně dívat na hokej! :D Oshie byl miláček! No a potom jsme s mamkou něco málo navařily a večer tam zase byl hokej ČR - Švýcarsko, takže... správná hokejová fanynka!

Neděle
Už mi bylo dobře! :D Dopoledne jsem vcelku nic nedělala, odpoledne... vcelku taky ne :D no, to přesckočíme...

A teď pondělí!
Přijdu do školy za nadšeného jekotu mých spolužaček žasnoucích nad mými vlasy a během prvních tří minut první hodiny se dozvídáme, že škola není! Prostě se nám pokazilo nějaký vodovodní potrubí, neteče voda a máme volno! Tak jsme se spolužačkama jely do města na snídani, na Bubble tea, pak k jedné z nich, kde jsme si upekly štrůdl a pak domů. Doma jsem se trochu najedla a utíkala ven s kamarádkou a když jsem se z venku vrátila, psal mi kamarád a tak jsem hned šla ven s ním, no, doma jsem ten den moc nebyla. :D

A DNES JE STŘEDA! A ZÍTRA SI JDU PRO STAYING STRONG! A PROHRÁVÁME HOKEJ! :D
Trošku už mi z toho hrabe.
Majte sa!

Podvazky!

12. února 2014 v 10:58 | Týnka |  Diary
Po delší odmlce opět zdravím!
Tento článek bych chtěla věnovat podvazkům a ukázat je ve správném světle. Pro začátek bych asi uvedla, že jsem naprosto typická holka, milující sukně a šaty, odmítající se jich vzdát i v zimním období. Nedávno jsme s kamarádkou řešily problém silonek - jak je to nepohodlné, když vám silonky sjíždí a musíte si je na záchodě vytahovat až pod prsa, aby vám netrčel ten starý známý zesílený proužek. Občas se podaří narazit na opravdu dobré silonky, ale jak jsem řekla - občas. A tak jsme diskutovaly, jestli ty podvazky, které pro nás do té doby byly absolutní tabu, nejsou přeci jen pro dobro věci.
O pár dní později jsme tak šmejdily po obchodním cenru a v New Yorkeru narazily na slevněné kalhotky s připevněním na podvazky. Chvilku jsme se na sebe dívaly a vyměňovaly si významné pohledy, ale nakonec jsme obě těch 130 korun obětovaly. Vyzkoušet se má přeci všechno, no ne? Pár týdnů mi ještě trvalo, než jsem se donutila zajít si koupit samodržící silonky, ale včera bylo dílo koneně dokonáno! Oblékla jsem si silonky, překvapivě bez obtíží jsem připevnila podvazky (kamarádka s tím bojovala) a pak jen nechápavě zírala, co se z té šedé myšky vyklubalo. Možná jsem taky konečně pochopila, co na podvazcích vidí kluci, protože i já měla chuť sama sebe sníst. Chvilku jsem se v tom procházela po domě jako Marilyn Monroe a žasla nad tím, že jsem nic necítila! Nic se nevyhrnovalo, nezavazelo, nelechtalo...


...a tak jsem se rozhodla, že si je v pátek vezmu na party, hodlám trochu zapít ty mé osmnáctiny. Potom se ještě ozvu, zda nebyl nějaký problém, ale pochybuji o tom, opravdu to drželo krásně na svém místě. Možná budu trošku vypadat jako děvka, ale kdy jindy odhalovat své tělo, než teď? Až mi bude čtyřicet, už to nikoho zajímat nebude. :D
A stejně, tak či tak se vždy najde někdo, kdo mě k děvce přirovná, ať už kvůli mé zálibě v sukních nebo pouze ze závisti.
Tak tedy uvidíme... Zatím přeji pěkný den!
Týna, xoxo


PS. ráda bych vám ukázala svoje vlastní fotky a pochlubila se, jak mi to slušelo, ale... přeci nejsem děvka! :D

Láska aneb prosím, neznič mě.

26. ledna 2014 v 15:04 | Týnka |  Témata týdne
Když jsem viděla toto téma týdne, vehnalo mi slzy do očí. Přijde mi to jako naschvál, že zrovna v době, kdy nemůžu někoho dostat hlavy, když mi utíkají dny, týdny a měsíce, přemýšlením nad někým, kdo je dávno pryč, tak se objevují tyhle témata. A ne jen na blogu, všude okolo. Vidím ho ve všem. A teď se z toho nezblázni...
Co je láska?
Něco co vás dohání k šílenství, když létáte? Opravdu? Ne, přijde mi, že opravdová láska je něco úplně jiného, než to co se prezentuje ve všech romantických filmech. Není to jako jednou se potkali, rozuměli si, zamilovali se, vzali se. Myslím si, že pro opravdovou lásku je potřeba něco víc, něco málo od Boha, možná... předurčení? Asi je to naivní, ale já si opravdu myslím, že každému z nás je na světě někdo přidělen, někdo kdo k vám patří. A můžete ho náhodou potkat na ulici, nebo ho třeba znát celý život a uvědomit si to až po čase.
Někdo, komu můžete věřit. Kdo zná vaše problémy. Někdo, s kým nemusíte trávit každou volnou minutu nějakým šíleným způsobem a adrenalinovým zážitkem, ale komu stačí zahrabat se s vámi do peřiny a jen si povídat. Prostě někdo, kdo vás má rád. Opravdu rád. Doopravdicky rád. Prostě rád.

Kam dál